Festival moře a námořníků v bretaňském Douarnenez

Asi 20 km severozápadně od Quimperu leží u dlouhého estuáru rybářské město Douarnenez. Kolem jeho přístavu Le Rosmeur, který slouží rybářům

již od 16. stol., se na sebe tisknou úzké žulové domy. Zatímco v klikatých uličkách panuje  klid, na molu, kde se hromadí modré krabí koše, pestrobarevné bójky a změť lan a sítě, je po celý den živo. 

Důchodci pozorují odborným zrakem vykládání a nakládání kutrů. S nastávajícím přílivem se k nim přidají nadšenci s udicemi. Pozdě odpoledne zde začíná zvláštní podívaná: návrat rybářů, na které již na molu čekají jejich rodiny a přátelé 

Poté, co svůj úlovek vyloží v rybí hale, míří všichni do přístavních hospod, aby lov zhodnotili. Jejich ruce a vrásčité tváře spálené sluncem a ošlehané větrem svědčí o tom, jak tvrdá je jejich práce. Pobřežní vody jsou hodně vylovené, a proto musí s traulery zamířit daleko do oceánu. Douarnenez byl a stále ještě je největím sardinkovým přístavem v Bretani, i když asi z 30 konzerváren, které v okolí jeho přístavu fungovaly na počátku 20. stol., existují v současnosti už jenom dvě. Továrna Paulet, nejznámější v celé Francii, prodává své výrobky pod značkou Petit Navire. Firma Chancerelle s 500 zaměstnanci je dnes nejstarší fungující továrnou na výrobu sardinkových konzerv na světě. Kromě úlovků místních rybářů se v Douarnenezu zpracovávají také ryby, jež zde vykládají „cizí“ traulery. Množstvím každoročně vyložených ryb je tak místní přístav na třetím místě francouzského žebříčku, hned za Boulogne-sur-Mer a Lorientem 

„Bretonec se rod. jako námořník, jeho srdce omývá moře,“ zpívá se v jedné námořnické písni. Mnoho Bretonců žije stále z rybolovu. Svými čerstvými úlovky, tuňáky, ústřicemi a humry, zásobují trhy v Paříži a stejně jako jejich předci proplouvají územím, jehož nebezpečí jsou příslovečná.: skály, které prudce rostou z hlubin, divoké větrné pobřeží, bouřky, proudy a mělčiny, obří. vlny, které se jako pochodující hory zvedají a valí z dálek Atlantiku... Kdo zde žije, musí svůj život a také své lodě těmto podmínkám přizpůsobit. Původně se zde používaly rychlé třístěžňové plachetnice bisquines, které byly schopny rychle přepravit ulovené sardinky z Biskajského zálivu do domovského přístavu. Ke konci 19. stol. jich kotvily v bretaňských přístavech stovky, než je nahradily malé, ale silné dieselové traulery. Pár nadšenců se začalo o tyto svědky starých časů zajímat a rekonstruovat jejich vraky. V roce 1986 je poprve představili veřejnosti. Výsledkem byl festival, jehož oblíbenost v následujících letech enormě narostla. Po tři srpnové dny se změní jinak klidné městečko na rušné místo setkání více

než 100 000 návštěvníků. Do přístavu Rosmeur připlouvají stovky nostalgických rybářských lodí a člunů z celé Evropy.

Na barvitém festivalu Fétes maritimes de Douarnenez se každé dva roky setkávají nejen různé tradiční plachetnice od hrdých třístěžňových oceánských lodí až po malé rybářské joly, ale také rybáři, výrobci plachet, lodní tesaři a příslušníci dalších profesí. Je to živé muzeum s výstavami na téma moře a život na pobřeží, s ukázkami dlouho ztracených námořních řemesel: Staří rybáři vážou svýma mozolnatýma rukama komplikované uzly, splétají lana, ženy předou vlnu na teplé rybářské svetry, jako v dávných dobách se z vrbových prutů pletou koše a krabí klece. Stoly ve staré rybí hale se prohýbají pod tíhou grilovaných sardinek, makrel, mušlí, krevet a dalších pamlsků, cidre, pivo a pastis tečou proudem za doprovodu té správné hudební kulisy, již vytvářejí irské housličky,

harmonika a bretaňské dudy. Až do pozdního večera se v uličkách kolem přístavu rozléhají námořnické písně ve všech možných jazycích. Největším zážitkem ale je, když se přidáte k posádce některé z plachetnic.

Mladistvé sny se stávají skutečností, když křižujeme s třístěžňovou lodí Kaskelot, která hrála v četných pirátských filmech, rozlehlou zátokou a na vlastní kůži zažijeme, jak vítr nadýmá těžké plachty za vrzání lan a sténání stěžnů, všude kolem desítky dalších plachetnic. Mraky se ženou k pevnině a zelená krajina se ocitá v neustálém dramatickém střídán. světla a stínu, když se slunce znovu a znovu vynořuje zpoza mraků. V dálce vidíme horu Ménez-Hom, jedno z nejkrásnějších vyhlídkových míst Bretaně, a jinak zálivy, pláže, výběžky pevniny a vodu. Atlantik se zde nepřetržitě valí ke břehu a vylamuje další kusy skal z již tak rozeklaného pobřeží.

Atlantiku, rybářům a námořníkům je věnováno Přístavní muzeum (Port Musée). U mola starého nákladního přístavu Port Rhu kotví osm různých lodí, z nichž pět je zpřístupněno návštěvníkům. Další lodě a čluny pak na ně čekají spolu s několika tisícovkami dalších drobnějších exponátů, jako jsou různé plachty, motory nebo sítě, v halách bývalé rybí konzervárny.

------

© Marian S. Sucha

Foto:

Xavier DUBOIS /CRTB

Ronan GLADU /CRTB

Yannick DERENNES /CRTB

Donatienne GUILLAUDEAU /CRTB

Marian S SUCHA

Na kole jižním Burgundskem

Cyklostezky po jižním Burgundsku vás zavedou nejen do půvabných měst Chalon-sur-Saône, Tournus a Mácon, ale i do proslulých opatství Cluny a Paray-le-Monial, odkud pokračují podél Centrálního kanálu k nejslavnějším burgundským vinicím a do centra burgundského vinařství v Beaune.

Regionální vlak z Dijonu nás i s koly vysadil po necelé hodince jízdy v Chalonu-sur-Saône, výchozím místě naší túry. První kroky nás vedou do srdce historického centra na malebné náměstí Sv. Vincenta, kterému dominuje stejnojmenný kostel, až do roku 1801 katedrála. Všude kolem jsou malebné hrázděné domy, v nichž se choulí malé obchůdky a především útulné vinárničky, což v srdci významné vinařské oblasti ani neudivuje. Klikaté uličky nás vedou k muzeu Nicéphora Niépceho, místního rodáka, vynálezce fotografie. Muzeum vlastnící téměř tři miliony fotografií, fotoaparátů a nejrůznějších předmětů souvisejících s fotografováním vypráví příběh fotografie od jejího vynálezu až do dnešní digitální éry. Naproti muzeu leží v Saôně ostrov Svatého Vavřince (Ile Saint-Laurent), čtvrť se spoustou restaurací a kavárniček soustředěných zejména v rue de Strasbourg.

Město opouštíme po Modré cyklostezce (La Voie Bleue), která vede 

podél Saôny do Lyonu. My po ní pojedeme dva zhruba 33 km dlouhé úseky z Chalonu do Tournusu a odtud do Máconu.

Nejvýznamnější památkou Tournusu je někdejší benediktinské opatství Saint-Philibert založené kolem roku 1000. Kromě klášterního kostela postaveného v burgundském románském slohu se zde dochovala i kapitulní síň a 33 m dlouhý refektář, který sloužil od 17. stol. jako míčovna

pro jeu de paume, francouzskou středověkou míčovou hru považovanou za předchůdkyni tenisu.

Pro cyklisty je určitě zajímavé Muzeum kol (Musée du Vélo) Michela Grezauda s jedinečnou sbírkou více než 200 bicyklů napříč historií. Za pozornost stojí také starý hospic (Hôtel-Dieu) ze 17. stol. V bývalé nemocnici se zachovalo historické vybavení i nemocniční lékárna. V komplexu sídlí také muzeum nesoucí jméno zdejšího rodáka Jeana-Baptista Greuze, malíře portrétů, zátiší a historických scén z 18. stol. Kromě obrazů Greuze i dalších francouzských, vlámských a italských malířů 15.–20. stol. však vystavuje také četné archeologické nálezy od paleolitu po merovejskou éru.

Do Máconu jedeme po vlečné stezce podél Saôny, po níž kdysi tahala koňská spřežení nákladní lodě proti proudu. Saôna je největší burgundská řeka. Pramení ve Vogézách, na svém horním toku se vine líbeznou kopcovitou krajinou s typickými malými vesnicemi na svých březích. Tady u Tournusu již klidně protéká rovinou, její tok se rozšiřuje a brázdí ho početné lodě. Saôna je páteří francouzských vodních cest, propojena kanály s Loirou, Seinou, Moselou, Marnou i Rýnem. V Lyonu se vlévá do Rhôny. Z celkové délky jejího toku 473 km je 400 km splavných.

Mácon, více než třicetitisícové nejjižnější město regionu Burgundsko-Franche-Comté působí už z dálky opravdu jižním dojmem, což ještě podtrhují barevné fasády domů. Jeho minulost coby významné dopravní a obchodníkřižovatky na jihu Burgundska připomíná starý kamenný most Saint-Laurent z 11. stol. Nejstarším dochovaným domem ve městě je Maison de Bois na malebném Place aux Herbes. Byl postaven někdy mezi lety 1490–1510, kromě přízemí je dřevěný a jeho fasádu zdobí bizarné řezby – četné hlavy s podivnými výrazy, nevrlé lidské nebo zvířecí masky, bájné příšery s nataženými pažemi. Dvě osmiboké, nestejně vysoké věže a vstupní hala (nartex) s pozoruhodným vnitřním románským tympanonem jsou jediné pozůstatky staré katedrály sv. Vincenta (Vieux-Saint-Vincent). Úzkými uličkami starého města se dostaneme k někdejšímu klášteru uršulinek (voršilek), v němž bylo roku 1968 otevřeno muzeum (Musée de Ursulines), na počátku 90. let renovované. V přízemí je umístěna zajímavá archeologická expozice s nálezy z okolí města, ale také významná sbírka zbraní, nástrojů a kostí z pravěkého naleziště v Solutré. První patro patří etnografickému oddělení, druhé obrazárně s díly od 16. do 21. stol. Za pozornost stojí také starý hospic (Hôtel-Dieu).

Z Máconu míříme na západ do 30 km vzdáleného Cluny se slavným opatstvím. Nicméně si hned po první desítce kilometrů náš výlet  prodloužíme zajížďkou právě k ikonické skále Solutré (Roche de Solutré). Vápencový útes se zvedá jako obrovská sfinga uprostřed moře máconských vinic patřících k vesnicím Solutré-Pouilly, Fuissé, Chaintré a Vergisson. Skutečně stojí za to sesednout z kol, projít se vinicemi, za necelou hodinku vystoupat k vrcholu této prvořadé přírodní památky a vychutnat si nádherné panorama. Pravěcí lovci žili v této oblasti už před 52 000 lety. V roce 1866 narazili geologové Henry Testot-Ferry a Adrien Arcelin na úpatí skály na tisíce pazourků, kostí sobů, koní, mamutů, vlků a jeskynních tygrů. Jak se později ukázalo, objevili jedno z nejvýznamnějších nalezišť v Evropě. Přímo na jejím úpatí je do skály vestavěno Muzeum pravěku, které od roku 1987 představuje zdejší nálezy.

Dalšího dne vyjedeme z Cluny po stopách benediktinů dál k západu až do devítitisícového města Paray-le-Monial. V roce 973 zde bylo založeno benediktinské převorství a od 11. stol. až do Velké francouzské revoluce patřilo město klášteru v Cluny. Z kláštera zůstala zachována nádherná románská bazilika Sacré-Coeur (nejsvětějšího srdce Ježíšova), která byla postavena na přelomu 11. a 12. stol. pod dohledem sv. Huga ze Sémuru, jednoho z nejvýznamnějších clunyjských opatů. Kostel se dvěma věžemi po stranách hlavního průčelí, mohutnou, 56 m vysokou osmibokou věží nad křížením, polokruhovou apsidou, chórovým ochozem a třemi radiálními kaplemi, dlouhý 63,5 m a v příčné lodi široký více než 22 m, by podle některých odborníků mohl být zmenšenou replikou obřího chrámu Cluny III, z něhož se dochovaly pouze zbytky a který se začal stavět za stejného opata.

Opouštíme sakrální svět a směřujeme zpátky k severovýchodu po pohodové vlečné cestě podél Centrálního kanálu (Canal du Centre). Vodné dílo

dlouhé 114 km, kterí spojuje Loiru se Saônou, bylo postaveno v letech 1784–1792. Kanál sloužil hlavně k transportu vína z jihu Burgundska do Paříže, ale přepravovalo se po něm také dřevo, uhlí, železo a obilí. Vlečné cesty, chemins de halage, po nichž v minulosti koňská spřežení táhla nákladní lodě, mají pro cyklisty jednu velkou výhodu: probíhají téměř po rovině a stoupají jen kolem zdymadel. Cestou obdivujeme výletní lodě, které potkáváme, i manipulaci jejich posádek v plavebních komorách. Přes staré hornické město Montceau-les-Mines a kolem přístavu motorových lodí v Saint- -Léger-sur Dheune se dostáváme do kraje Côte Chálonnaise. Kanál se klikatí údolím řeky Dheune, po okolních kopcích se, kam oko dohlédne,

táhnou nekonečné vinice patřící k nejlepším burgundským crus. Kolem kanálu leží vinařské vesnice s nádhernými sklepy, jejichž jména jsou často legendární jako třeba Rully nebo Mercurey. O pár kilometrů dál následují tři obce, v nichž se vyrábějí vína apelace Maranges. Nejblíže ke kanálu je z nich Cheilly-l.s-Maranges. Vesnicím Puligny-Montrachet a Chassagne-Montrachet patří pět Grand Crus apelace Montrachet, což jsou jedny z nejlepších bílých vín v Burgundsku vůbec (a podle někoho nejlepší  bílá vína na světě). Místní vinařství mají dveře otevřená a zvou k degustaci. Polední přestávku si dělíme v Santenay, jedné z nejznámějších vinařských vesniček v tomto úseku našícesty. Kulturní historii tu reprezentují románsko-gotický kostel Saint-Jean de Narosse z 13.–15. stol. s nádhernými freskami a starý zámek s typickou burgundskou střechou, který kdysi patřil burgundskému vévodovi Filipu Smělému. Zámek je přístupný veřejnosti, má  i vlastní vinné sklepy, my ale máme domluvenu návštěvu v rodinném vinařství Vincenta Bacheleta. Asi 85% veškerého vína vyrobeného v Santenay tvoří Pinot noir, a tak není divu, že i v jeho sklepě ochutnáváme několik různých vín právě této odrůdy.

V srdci prestižních vinic, asi 30 km severně od Chalonu-sur-Saône, kde jsme naše putování zahájili, leží cíl naší dnešní etapy, dvacetitisícové město umění a historie Beaune, jež je už od pozdního středověku rovněž obchodním centrem burgundských vín. V jeho historickém centru obdivujeme krásné renesanční nebo hrázděné domy s okouzlujícími nádvořími. Povinnou zastávkou je špitál Hôtel-Dieu neboli Les Hospices de Beaune. Tento klenot pozdně středověké burgundské architektury s typickými barevnými střechami založil v roce 1443 Nicolas Rolin, kancléř burgundského vévody Filipa Dobrého, jako špitál pro chudé. Dnes je areál přístupný jako muzeum. Návštěvníci si mohou prohlédnout nádherné. nádvoří, gotickou kapli, lékárnu i různé špitální sály, mj. i sál Posledního soudu s oltářním obrazem od vlámského malíře Rogiera Van der Weydena z 15. stol. Špitál vlastní. už od roku 1471 vinice, aktuálně téměř 60 ha v oblastech Côte de Beaune a Côte de Nuits. Vesměs jde o polohy Grand Cru a Premiere Cru, které dávají 41 prestižních vín. Od roku 1794 se tato vína prodávají v charitativní aukci, která se od roku 1859 koná vždy třetí listopadovou neděli. Nedaleko hospice stojí palác Hôtel des ducs de Bourgogne z 14. stol., bývalé  sídlo burgundských vévodů a do 15. stol. také burgundského parlamentu, než byl přestěhován do Dijonu. Dnes je v malebných hrázděných budovách seskupených kolem nádvoří Burgundské muzeum vína. Hned vedle stojí v jádru románská trojlodní bazilika Notre- Dame z 2. pol. 12. stol. Později byla upravována a rozšiřována, takže chór s ochozem, apsidou a radiálními kaplemi jsou gotické.

V chóru jsou umístěny cenné tapiserie z 15. stol. s 19 scénami ze života Panny Marie. Historické centrum uzavírají s výjimkou severozápadní části velmi dobře zachovalé městské hradby z 15. stol. dlouhé asi 2 km. Za elegantní branou sv. Mikuláše (Saint-Nicolas) stojí stejnojmenný kostel s nápadnou věží postavený již ve 12. stol. a ve 14.–15. stol. upravovaný. Při prohlídce města bychom neměli zapomenout ani na historické obchodní domy, díky nimž se Beaune stalo metropolí burgundských vín. Jeho návštěva chce svůj čas – a nějaký musí zbýt ještě i na ochutnávku...

---------

© Marian S. Sucha 2021

Foto:

Alain Doire, Aurélien Ibanez, Bourgogne Tourisme

Marian S. Sucha

Evropská města z okna tramvaje

Prohlídka památek při jízdě tramvají je výhodná, finančně nenáročná a praktická. Poznamenejte si nejkrásnější trasy v deseti evropských městech.

Ne vždy jsou památky evropských měst tak reprezentativně seřazeny jako na Ringstrasse ve Vídni. Tady opravdu stojí za to objet staré město hned dvakrát dokola, pokaždé u okna vlevo: jednou ve směru hodinových ručiček s výhledem na muzea, parlament, votivní kostel a univerzitu, podruhé v protisměru s výhledem na Burgtheater, Hofburg a Státní operu. Jako optimální zastávka se v létě nabízí výhodně položená stanice na náměstí Schwedenplatz. Lze odtud totiž udělat odbočku do slavné italské cukrárny rodiny Molin-Pradel, specializované na zmrzlinu.

Pro Pražáky je výhled na krásy hlavního města z tramvaje - třeba linky č. 22, která velmi důstojně předvádí nejenom slavný Hrad, ale vede i kolem dalších důležitých historických památek - dennodenní rutinou. Pro domácí a zahraniční návštěvníky Prahy je tramvajová okružní jízda bezesporu jedinečnou podívanou. A ačkoliv kompletní okružní jízdu linka č. 22 neumožňuje, je možné se posadit do nostalgické linky č. 91 se starými dvounápravovými vozy. Pravidelná linka vyjíždí na svou trať centrem o sobotách, nedělích a svátcích odpoledne a pasažéři si tak mohou i zavzpomínat na to, jak se dříve cestovalo.

Před několika lety byla v Amsterdamu zavedena linka č. 20 a okružní jízda pozoruhodným městským centrem je ve vagonu spojena výkladem o všech pamětihodnostech. Přesto se dvacítka nedá srovnávat s rozšířenými turistickými „nostalgickými jízdami tramvají“ nebo s takzvanou "ChuChiChätschli" (čučičéčli) půvabnou tramvají-restaurací, jež objíždí centrum Curychu. V Amsterdamu se jede s úplně normální jízdenkou a vystoupit lze kdykoliv a na jak dlouho chcete. V Curychu jsou možné i okružní jízdy s přestupováním a s možností kontaktu s místním obyvatelstvem, nejlépe dopoledne. Během několika tramvajových stanic mezi ulicí Bahnhofstrasse, Curyšským jezerem a nábřežím Limmatquai projedete kolem toho nejdůležitějšího, co je třeba vidět.

Obzvlášť působivá a poučná je projížďka tramvají po Římě, nezapomenutelná je trasa linky 30. Nejprve máte po pravé ruce koloseum a po krátkém stoupání pohled z kraje pahorku Celio ke Konstantinovu vítěznému oblouku a k Foru Romanu. Pak se dostanete kolem volného prostoru bývalého Cirku Maximu až k pyramidě, kde je přestupní stanice. Tam můžete opět intenzivně nasávat dech dějin.

Často se vyplatí projet i jednu určitou trasu – například v Mnichově tramvají č. 19, která začíná na náměstí Stachus a na jejíž konečné se nabízejí obchody a kavárny módní čtvrti Haidhausen.

Hlavní město Německa, Berlín, má také svoji Tram City Tour. Tramvaj (cena 3,50 €) vyjíždí na okružnou jízdu vždy v sobotu mezi 11 a 15 hod od zastávky Hackescher Markt přes Friedrichstrasse, Alexanderplatz k čtvrti Prenzlauer Berg. Ale nejenom tramvají, zajímavosti Berlína lze objevit také busovou linku 100, která jezdí v 5 minutovém taktu mezi stanicemi ZOO, Gedächtniskirche, Siegessäule, Bellevue, Reichstag, Brandenburger Tor, Unter den Linden, Alexanderplatz. Další linka s číslem 200 jezdí v 10 minutovém taktu mezi stanicemi ZOO, Potsdamer Platz, Unter den Linden, Alexanderplatz, Prenzlauer Berg.

V Helsinkách můžete z tramvaje pozorovat vrcholná díla moderní architektury a okouzlující staré město ve Štrasburku lze projet v hypermoderním nízkopodlažním voze. Zřetelný kontrast představují skoro tesklivě klapající vozy husté tramvajové sítě v Lisabonu. Nejatraktivnější trasy (15, 28) jsou tam bohužel vyjmuty z turistické Lisboa-Card. Ale ty si určitě budete moci dovolit.

Hezká červenobílá nostalgická tramvaj v Istanbulu se také platí zvlášť – mezi náměstími Taksim a Tünel jezdí skřípající a zvonící tramvaj s otevřenými okny a s dřevěnými ozdobami, mosazným kováním a koženými držadly. Přesto, že je vždy přeplněná, mezi turisty se těší velké oblibě. Lze se s ní pohodlně dodrkotat na Istiklal Caddesi - třídu Nezávislosti, kde je pěší zóna, a pak se loudat dolů a nakupovat. Anebo se svézt až na konečnou k zastávce snad nejkratšího metra na světě Tűnel, vedoucího ke Galatskému mostu. Turisticky zajímavější je ale normální linie T1, která má 24 stanic a spojuje Kabataş a Zeytinburnu a  jede kolem největších pozoruhodností historického města od mešit na nábřeží Bosporu přes Sultanahmet k istanbulské univerzitě až do Aksaray.

INFO:

Amsterdam: Linka 20 Nádraží (Centraal Station), Dam - Museumsplein - Dam Královský palác/Koninkelijk Paleis, Madame Tussaud-Historické museum, Zoo-Scheepsvaart Museum, Nieuw Metropolis, Teater Carré, Bloemenmarkt, Concertgebouw, Rijksmuseum, Anne Frank Huis, Museum Van Gogh; celodenní jízdenka: 5 €

Curych: Linky 4 a 11 Bellevueplatz - Bahnhof - Bürkliplatz Bellevueplatz, Grossmünster, Wasserkirche, Rathaus/radnice, Schipfe, Hauptbahnhof/Hlavní nádraží, Bahnhofstrasse, Augustinergasse, St. Peter, Münsterhof, Bürkliplatz; celodenní jízdenka: 4,50 €

Helsinky: Linka 3T Náměstí Senátu - Linnanmäki Dóm - Hlavní pošta, Pomník Maršála Mannerheima, Parlament, Národní museum, Hala Finlandia talo (kongresová budova), Töölö, Skalní kostel , Národní opera, Zábavní park Linnanmäki; celodenní jízdenka: 7,50 €

Istanbul: Taksim - Tünel Po Istiklal Caddesi - třídě Nezávislosti; jízdenka: 0,30 €; Linka T1 má 24 stanic a spojuje Kabataş a Zeytinburnu.

Lisabon: Linka 28: Basilika de Estrela-Praca do Comercio Jardim Guerra Junqueiro, Museu do Chiado, Museu Antponiano, Basilica Dos Martires, Sé Catedral, Castelo de Sáo Jorge, Graca Linka 15: Belém Graca Torre de Belém, Monumento de Colón, Mosteiro do Jeronimos; celodenní jízdenka: 2,20 € 

Berlín: sobotní Tram City Tour (cena 3,50 €) Hackescher Markt, Friedrichstrasse, Alexanderplatz, Prenzlauer Berg. Bus č. 100 ZOO, Gedächtniskirche, Siegessäule, Bellevue, Reichstag, Brandenburger Tor, Unter den Linden, Alexanderplatz. Bus č. 200 ZOO, Potsdamer Platz, Unter den Linden, Alexanderplatz, Prenzlauer Berg. Cena jízdenky: 2,10 €. Pro návštěvníky Berlína se doporučuje Welcom Card, návštěvnickou formuli na 3 dny pro Berlin a Postupim: Za 21 € obdržíte 72 hodin jízdy městskou dopravou po metropoli, plán metra a města, slevy na vyhlídkovou jízdu busem nebo lodí a až 50 % slevu na vstupy do muzeí a na kulturní představení atd. 

Mnichov: Linka 19 Ostbahnhof - Stachus Haidhausen, Max Weber Platz, Maximilianeum, Maximiliansbrücke, Vőlkerkundemuseum, Műnchener Kammerspiele, Residenz, Promenadenplatz, Dreifaltigkeitskirche, Karlsplatz; celodenní jízdenka: 4,10€

Praha: Linka 22 a 23 Národní třída - Pohořelec Národní divadlo, Újezd, Hellichova, Malostranské náměstí (Karlův most, Malá strana, Kampa, Parlament, Malostranská (Valdštejnská zahrada), Chotkova, Mariánské hradby, Královský letohrádek, Pražský hrad, Pohořelec, Strahovský klášter. Celodenní jízdenka: 70 korun; Linka 17 Palackého náměstí, Jiráskovo náměstí, Národní divadlo, Karlovy lázně, Staroměstská Celodenní jízdenka: 70 korun Linka 91 Střešovice (vozovna), Pražský hrad, Královský letohrádek, Chotkova, Malostranská, Hellichova (Pražské Jezulátko), Újezd, Národní divadlo, Vodičkova, Václavské náměstí, Masarykovo nádraží, Náměstí republiky, Strossmayerovo náměstí, Výstaviště. Jezdí o víkendech a svátcích.

Řím: Linka 30 Galleria d’Arte Moderna (Villa Borghese) - Porta S. Paolo Villa Borghese, Viminal, Městské valy, Porta Maggiore, Basilica di San Croce in Gerusalemme, Basilica di S. Giovanni in Laterano, Koloseum, Piramide di Gaio Cestio; celodenní jízdenka: 3 €

Štrasburk: Linka A Hlavní nádraží - Landesteg "Promenade Dauphiné" Place de la Gare, Alt St. Peter, Place Kléber, Place Gutenberg (s katedrálou), Musée Alcacien, Landesteg; celodenní jízdenka: 3 €

Vídeň: Linky 1, 2 (Ringlinie) Urania, Museum für Angewandte Kunst, Stadtpark, Oper, Burggarten, Hofburg, Kunsthistorisches Museum, Parlament, Burgtheater, Universität, Börse, Donaukanal; celodenní jízdenka: 3,50 €

Autor: Marian S Sucha

Festival del Gusto Italiano:

Tricolore a italská atmosféra na pražské Kampě

První červnový týden se náměstí Na Kampě proměnilo v rušnou italskou čtvrť. Konal se zde první ročník Festivalu del Gusto Italiano, který nabídl milovníkům dobrého jídla jedinečný gurmánský zážitek. Prodejci a výrobci italských specialit představili tradiční italské pochoutky z mnoha regionů, jako například Toskánsko, Sardinie, Tyrolské Alpy a další. Návštěvníci se mohli těšit nejen na vybrané lahůdky, ale také na stylovou italskou hudbu, která celou akci doprovodila.

Širokou paletu chutí a vůní nabídlo celkem dvacet vystavovatelů. Nechybělo oblíbené caprese, ryby a mořské plody z grilu, pravé italské risoto, čerstvé těstoviny nebo typické italské plněné placky piada. Širokou škálu na místě připravovaných pokrmů doplníly variace uzenin a aromatických sýrů a bohatá nabídka vín. Sladkou tečku zajistí osvěžující bezlepková zmrzlina či melouny se šunkou.

Trh oficiálně otevřel ve čtvrtek 4. června velvyslanec Italské republiky. Ředitel Italského kulturního institutu v Praze Giovanni Sciola prohlásil: „Jsme nesmírně potěšeni, že se trh pod širým nebem věnovaný výhradně produktům italské gastronomie a vinařství může konat ve dnech, které následují po našem státním svátku. Také místo konání považujeme za jedinečné: sugestivní prostranství Kampy v samém centru města. Atmosféra tohoto setkání je navíc umocněna řadou uměleckých představení a hudebních vystoupení, která budou tím nejlepším obohacením „chutí“ festivalu nazvaného Festival del Gusto Italiano...“