Z Baru U Zlaté studně se stala  "Luis XIII. Fortress" 

MADE IN LAZIO:

Po stopách vůní a chutí regionálních produktů

Region Lazio se rozprostírá v srdci samotné Itálie mezi Tyrhénským mořem a Apeninami. Doménou je hlavní město Řím, kde žije téměř půlka z 5,7 milionové populace regionu. Lazio je region plný krásné přírody, s kopcovitou vulkanickou krajinou, horami a archeologickými nalezišti. Vinice a olivové háje zdobí svahy kopců, hrady, zříceniny, nenápadná středověká městečka svědčí o bohaté latinské historii.

Naše první setkání s chutěmi regionu je poněkud neobvyklé: v centru Říma jen několik kroků od via del Corso je Enoteca Palatium: moderní, elegantní vinotéka, postavena regionem Lazio. Jak říká její ředitel Paolo Latini byla vytvořena, aby informovala a chválila tradice a historii gastronomických produktů regionu. Za svých pět let existence se stala jakousi lupou regionálního agrikulturního dědictví a samozřejmě prvotřídním promočním „meeting point“ pro návštěvníky Říma a Lazia.

Středověká městečka a malebné vesničky regionu leží často stranou a opomenuty. Jejich poklady - tradiční a jedinečné produkty tak zůstanou skryty chutím turistů. Tyhle kraje se svými opevněními, zámky, kostely a prastarými domy jsou často neznámé protože se nenachází na vyšlapaných turistických stezkách. Enotéka jim tedy pomáhá zviditelnit typickou gastronomii a (řemeslné) zemědělské výrobky. Je to přes 1000 různých produktů, které stojí navíc ve znamení kontinuity se starými tradicemi a zvyky. Stala se reprezentační výkladní skříní regionu, kde je možné ochutnat i vychutnat bohatství regionální kuchyně a vín, která v restauraci kredencuje šéfkuchař Antonello Colonna. Navíc zde pravidelně hostují nejlepší kuchaři regionu aby prezentovali své kreace v mixu z tradice a inovace.

Tradice místní gastronomie, jak říká Colonna, je „selská“ - jídla se připravovali z toho co si lidé sami vychovali a vypěstovali. V zemi pasty nepřekvapí, že se nám servírují těstoviny: spaghetti nebo pacceri Amatriciana, nazvanými podle „městečka špaget“ jsou jedním ze symbolů kulinářských tradic Lazia. Těstoviny se v Itálii připravují na stovku způsobů. Amatriciana nám dnes podávají s omáčkou z rajčat, peperoncini-papriček a uzeného bůčku a s hrubě nahoblovaným sýrem Pecorino romano. Není to však pecorino, který nadchne naše chuťové buňky, nýbrž jiný sýr - “Cacio fiore di Columella”, na který se kouká jako na předchůdce “pecorina“. Původ těchto sýrů nás zavede do dob antických. S jednou výjimkou: jako syřidlo se u tohoto druhu dnes používají např. divoké artyčoky nebo mléčná šťáva z fíkovníka. A v každém případě málo nebo žádné chemické přídavky.

Klobásy a mlsanice z papežského města VITERBO

Dalším cílem na naší edukační gastronomické túře Laziem je Viterbo, středověké město v provincii Tuscia. Skvostem Viterba je bezesporu bazilika Santa Maria della Quercia - původně kaple, která vznikla ve středověku po morové epidemii v létě 1467.

Naše první zastávka je na statku Azienda Agricola Fratelli Stefanoni - rodinném podniku, který chová a zpracováv od roku 1976 tradičním způsobem prasata, kuřata, králíky a ovce. Zvířata krmí jenom přírodním, na vlastní farmě vypěstovaným krmivem: kukuřicí a obilím které jsou bez genetických manipulací. Otec Salvatore s manželkou Albou a synové Mauro, Maximo a Pierro získali několikrát (2000, 2006 a 2009) „Premio Slow Food Lazio“ za originální produkty podle tradičních receptů. Viterbo je staré papežské město a přesto, že si v minulosti církevní hodnostáři, šlechta a bohatí měšťané mohli dovolit lepší kousky masa, neopovrhli také vnitřnostmi.

Je to především Susianella, tradiční delikatesa, která byla pochoutkou papežů ve Viterbo. Do podkovy stočené klobásy jsou vyráběny z vepřového masa, srdce, pečeně, pancreasu, bůčku a dalších částí. Maso je kořeněno pepřem, papričkami, divokým fenyklem a dalšími bylinkami. Střeva jsou ručně plněna a hotová Susianella zraje až 6 měsíců.

Bratři Stefanoniové mají v prodejni na statku desítky originálních výrobků z vepřového masa: sušené šunky, mortadely, salami a salsicette jemné nebo pikantní, s hřibkami a to všechno z kvalitního masa a bez konzervačních látek. Početní zákazníci jsou svědectvím jak kvality tak i výhodných cen.

Domus la Quercia někdejší renesanční konvent u Viterba na nás čeká s prezentací místních farmářů: „prodotti locali di eccellenza“ - plody a zelenina nejlepší kvality některé s označením „bio“ nebo „biodynamické“ z provincie Tucia: cizrna, čočka, fazolky bílé i strakaté fialové brambory „vitelotte“ nejenom nevídaných tvarů. Dělají z nich např. krásné fialové gnocchi při kterých si i oko přijde na své...

Veškerá nabídka pochází z tradiční řemeslné produkce malých místních výrobců někdy „bio“ ne vždy certifikovaná ale určitě jako „slow food“. „Domácí“ klobásy a další uzeniny jsou vyrobeny jenom z nejlepších částí vepře, obsahují přírodní inkredienty bez konzervačních látek a jejich výroba probíhá podle tradičních rodinných receptů, které se dědí z otce na syna.

Birra del Borgo Borgorose v provincii Rieti

Když se v Itálii zmíní pití, myslíme automaticky na víno. Že tomu tak nemusí být, o tom nás v dalším zastaveníčku v provincii Rieti přesvědčí moderní sládek Leonardo Di Vincenzo. V roce 2005 si Leonardo splnil svůj sen: po studiích biochemie se dal jak sám říká „do pivního dobrodružství“. „Fascinovaly mě tradiční stylová a silná piva z Belgie, Německa a USA. Tak jsem se vydal hledat něco, co by mělo zajímavou chuť a dalo se pít i k jídlu“.

Do piv Borgo se jmény jako ReAle, Duchessa DucAle nebo CastagnAle používá na 70% místní ingredience jako např. kaštany, encián, špaldu, která je výjimečná svým složením i zajímavou ořechovou chutí. Piva mají mezi 6,4 až 8,5 nebo dokonce 16% alkoholu. Některá, jako např. Sedicigradi (16%) zrají ve francouzských dubových sudech, jiná zatím experimentálně v amforách z terrakotty. Birra del Borgo vyrobí ročně kolem 600.000 lahví (0,7 l) 600.000 malých (0,33 l) a dále 5000 20 litrových sudů. Pivo z Borgorose se pije kromě Itálie také v USA, Japonsku a dalších zemích.

Zajímavostí je také barevný design lahví které původně pochází z vinařství. V Laziu je dnes 10 pivovarů, které pracují podobným způsobem jako Birra del Borgo.

 

Olivový olej a kiwi v tradici Cisterciáků

Na jihu regionu v provincii Latina se v obci Fossanova nachází Cisterciánský klášter z 12. století, nejhezčí v Itálii. Cisterciácký řád byl pověstný svými znalostmi při kultivací půdy a pěstováním oliv. Jistým způsobem v jeho stopách jdou dnes v nedalekém Privernu, městečku, kde u místní fontány osvěžovala svoje luxusní tělo také mladá Sofia Lorenová. Olivový mlýn na statku Agricola Paola Orsini je znám pro svůj vynikající olej „extravergine“.

Skutečným překvapením na prezentaci je však (čerstvé) ovoce: jahody a především Kiwi z Azienda Agricola Biodinamica Parlapiano Demetrio.

V srdci Pontinické roviny poblíž Říma, kde je úrodná vulkanická půda byla založena v 1980letech založena první plantáž. Jejich produkt se dnes pěstuje na ploše 10.000 ha. Jedná se o největší bioprodukci kiwi na planetě. Je to ale především jedinečná a nezaměnitelná kvalita, kterou se produkt vyznačuje. Teplá léta a mírný podzim dodávají plodům optimální zralost.

Zajímavostí je také prezentace různých gastronomických specialit, jejíchž základem je kiwi: především pokrm podobný rizotu, kdes se místo rýže používá špalda a kiwi.

V Terracina, několik km jihovýchodně od Latiny jsou to zase jahody. Zde jsou to malé plody druhu „Favette“ původem z Francie které mají zajímavý konický až sférický tvar a jsou intenzivní červeno oranžové až červené barvy. Chuťově jsou favette hezky vyvážené - intenzivní sladké a jemné chuti připomínající lesní jahody. A k jahodám patří také zajímavý recept: pappardelle con gamberi rossi e fragole, tedy pasta s červenými krevetkami a jahodami... že se vám nesbíhají sliny?!

Skutečné sladkosti podle starých receptů představuje konditor Alfonso Troiano z Formia: med, mandle a pistácie, kandidované pomeranče a piniové semínka jsou základem pro pečivo které nabízí jako „Il dolce di Cicerone“ - tedy podle proslulého Cicera, který zde ve Formii poblíž via Appia pobýval a má zde i mauzoleum.

V Osteria del Tempo Perso v Casalvieri končí při Ravioli al Tartufo e Ricotta (ravioli plněné ricottou a lanýži), zuketových květů nadívaných ricotou Cesanese del Piglio a dalšími mlsanicemi naše exkurze po stopách slow food a excelentních produktů a chutí Lazia. Když se sem do regionu dostanete, neotálejte a vydejte se na objevnou cestu. Stojí to určitě za to !

© Text a foto Marian S SUCHA 2012

Vitanova a Trentino Charme:

WELLNESS A TRENTINSKÉ POHOSTINSTVÍ TÉ NEJVYŠŠÍ ÚROVNĚ

V Trentinu je pohostinství opravdovým uměním. Na toho, kdo si pro svou dovolenou vybere tuto oblast, čeká široká nabídka možností, především ale dva prestižní kluby, Vita Nova – Trentino Wellness a Trentino Charme.

Kromě kouzelné krajiny, uměleckých i historických skvostů a tisíců dalších faktorů, které propůjčují tomuto území svou osobitost v letním období, může návštěvník Trentina počítat i s tím nejlepším z toho, co může nabídnout pohostinství. Mezi více než 1500 ubytovacími zařízeními, s celkovým počtem lůžek pohybujícím se kolem čísla 478 000, září hlavně dvě z nich: klub Vita Nova – Trentino Wellness a Trentino Charme.

Mazurská jezera

Na severovýchodě Polska se na okraji ruské enklávy Kaliningrad rozprostírají Mazury -

"Země tisíce jezer"!

Od severu na jih se zde na délce kolem 120 km řadí jezera orámovaná borovicovými, březovými a dubovými lesy a propojena kanály a řekami. Největší jezero Sniadrwy má rozlohu 114 km2, Mamry je jenom o něco menší: 105 km2. Tzv. Velká Mazurská jezera představují soustavu 45 jezer o celkové ploše více 39000 ha. Jsou vzájemně propojena dvanácti kanály a 8 řekami a říčkami. Ale nejenom vodní říše: Mazury jsou jedno z nejmalebnějších míst Evropy. 

Dřívější obyvatelé krajiny mezi nimi také Prusové po sobě zanechali stopy v podobě 2500 let starých kurhanů, staropruských hradišť, tajemných obětních oltářů a tak zvaných kamenných bab z předkřesťanské doby. Na jejich pohanství doplatil např. druhý pražský biskup svatý Vojtěch. Jako misionář zemřel mučednickou smrtí v roce 997 u jezera Družno. Pohanští domorodci mu na výraz hanby uťali hlavu a tělo přitloukli ke kůlu. 

Že dějiny neopomněly Mazury i ve středověku, o tom svědčí dnešní turistické atrakce. Mazursko bylo v 13. stol evangelizováno řádem Německých rytířů, také pod vedením českého krále Přemysla Otakara II. Na kopcích kolem břehů se tyčí zříceniny tvrzí a mocných rytířských hradů Gizycko, Worgorzeno a Ryn. U města Grunwald polsko-litevská vojska porazila v roce 1410 křižáky. I později ve Warmii a Mazurách vznikali zámky, paláce, renesanční a barokní budovy, opevnění, bunkry a pevnosti. Mnohé byly postaveny v meziválečném období, některé vznikly během 2. světové války, jako letiště ve Wilamowie,

stanoviště německých pozemních jednotek v Mamerkach, stanoviště šéfa kanceláře Hitlera v Radziejach nebo stanoviště Himmlera v Pozadrzu. V samém severním cípu jezer se zase nachází někdejší hlavní stan Adolfa Hitlera Vlčí doupě, kde byl 20. července 1944 spáchán neúspěšný atentát na vůdce třetí říše. 

K technickým úspěchům z minulosti patří také Elblonský kanál z19.stol. který zaujme unikátními technickými řešeními. 

Mikolajky

Městečko s asi 4 tisíci obyvatel leží v úžině u jezera Sniardwi. Je bezesporu jedno z nejhezčích mazurských městeček s historickými stavbami z 18. a 19. stol. Mikolajky je

střediskem pro jachtaře. Zde se nachází také naše základna. Odsuď se vyplouvá na jezero Sniardwy/Šňardvy nebo na jezero Luknajno, kde je největší rezervace divokých labutí v Evropě (každoročně zde hnízdí téměř 2 000 krasavců a krasavic).

Poblíž se nachází také chráněná krajinná oblast Mazurski Park Krajobrazowy s přírodní (a ornitologickou) rezervací Jezioro Luknajno na východ od města. Pro zajímavost: Luknajno je největším seskupením labutí v Polsku. V době líhně je jich zde přes 2500. Mazury lákají také zájemci o přírodu, protože region je bohatý zejména na ptactvo, pro které zde existuje řada rezervací (známý je např. ostrov kormoránů).

Mezi Ruciane Nida a Mikolajki doporučujeme návštěvu zoologické zahrady Kadzilowo. Rozsáhlý region je rájem pro milovníky přírody divoké kachny, rysy, jeleni, vlci, divočáci a bobříci. Ale také bezpočetní ptáci jako labutě, kormoráni a volavky zde našly své

refugium. Unikátní je také setkání s divokými koňmi "Tarpany“, které jsou v Evropě ojedinělými. 

Ryn

Hrad v Rynu má dlouhou a poutavou historii. Postaven v 15.stol byl sídlem křižáckého komtura (Rhein). Během 18. a 19. stol se majitelé několikrát měnili. Pak se hrad stal věznicí. Během 2. světové války byl tady tábor pro vězně na nucených pracích, mezi nimi  československé občany. Dnes je v renomovaném hradě kulturní a rekreační středisko.

Gizycko

Základy města mezi jezerem Kisajno a Niegocin položili v roce 1340 křižáci, kteří zde vybudovali pevnost Loetzen proti litevským nájezdům. Hrad byl nazván, což je také německý název pro město. hrad Loetzen. Již v meziválečném období bylo město mezinárodním lázeňským střediskem. O tom svědčí i dnes kavárny, restaurace, hotely a penzionáty. Město má v dnes kolem 28000 obyvatel, ale v letní sezóně počet obyvatel výrazně roste. K pozoruhodnostem města patří ruční otočný most přes Luczanski kanál (postaven ve druhé polovině 19. století, jeden ze dvou svého druhu v Evropě) a pevnost Boyen. Tvrz Boyen – vybudovaná v letech 1844-1856 připomíná pohnutou minulost našich sousedů a je jednou z nejlépe zachovalých památek obranné architektury 19.stol. v Polsku. Nachází se mezi jezerem Kisajno a Niegocin a má tvar nepravidelné hvězdy obklopené příkopy a náspy. Boyen byl centrálním bodem obranného systému Východního Pruska. Dnes tvrz nabízí kromě muzea historie i možnost nahlédnout na zbytky pevnostní architektury na dlouhé procházce po hradbách. V pevnosti pořádají koncerty a kulturní akce. 

Wengorzewo 

Na severních březích jezera Mamry leží malé městečko Wengorzewo. Průzračná řeka Wengorapa a Wengorzewský kanál jej spojují s dalšími jezery. Z původně křižácké tvrzi, zbudované v 14.stol., jenom 20 km od dnešní ruské hranice vzniklo dvě století později město. Je to velmi příjemné místo k zakotvení. Turisté navštěvují zdejší křižácký zámek, kostel Sv. Petra a Pavla s oltářem z roku 1652 a s velmi starými varhany. V centru města je vidět staré kamenné domy z přelomu 19. a 20.stol. K zajímavostem patří také Muzeum lidového umění a etnografický park. V dílnách uměleckých řemeslníků lze obdivovat jejich zručnost při výrobě keramiky, tkalcovských výrobků, krajek, výšivek nebo kovotepaných předmětů. Nedaleko města je pláž Ogonky. Většina jezer má písčité dno a pozvolný přístup do vody a je oblíbeným místem na koupání. Jezera s čistou vodou dělají na návštěvníky větší dojem než studené Baltské moře.

Jezero Mamry, které je druhým největším v Mazurech se skládá vlastně z více malých vzájemně propojených jezírek. Právě díky tomu je jezero velice různorodé. Mymry je také bohaté na ostrovy, který je zde přes 30.

Na sousedním jezeru Dobskie, které je rezervace s ostrovem kormoránů a s nahrnutými kameny z doby ledové, které jsou jak na dně jezera, tak na jeho březích. V obci Borki, v Borecké poušti, chovají v lesní rezervaci zubry. Z nejdelšího polského jezera Jeziorak, jež měří 27 kilometrů, je zase možné při troše štěstí zahlédnout zubra či lose.  

Pisz - město s dnes asi 19000 obyvateli, obklopeno lesy a vřesovišti je jižní bránou do Mazur. bylo založeno v roce 1367 (Johannisburg) a zažilo svůj rozkvět v 15.stol jako křižovatka na obchodní cestě z jihu do Gdanska a mezi řekami Narew a Wisła. K pozoruhodnostem města patří ruiny starého hradu, hrázděný kostel, radnice v jednoduchém novogotickém stylu a několik měšťanských domů. 

Mazursko má dlouho turistickou tradici: již ve 20-tých letech minulého století do tehdy německého Východního Pruska jezdili lidi trávit dovolenou u vody, rybařit, koupat se a lovit, podniknout plavbu po nesčetných vodních stezkách a obdivovat přitom nebývalou krásu tohoto regionu. A také dnes Mazury skýtají nepřeberné možnosti trávení odpočinku na vodě, v lesích či při návštěvách křižáckých hradů a paláců. Svůj půvab mají také přístavní  městečka.

Rybaření: bohaté úlovky nabízejí jezera rybářům. V jezeře Śniardwy, které je největším v Polsku, lze chytat úhoře, kapra i lososa. 

Cyklostezky

Jachtařské kurzy cyklostezky ale i pěší trasy, vedou Mazurským krajinným parkem, rezervací volavky šedé přes rezervaci labutí bílých na jezeře Lukajno. Velké množství ptactva je možno pozorovat v rezervacích na jezeře Kisajno a na ostrovech jezera Nidzkého. po dohodě s ochranáři lze navštívit ostrov racků, kde jsou hnízda na každém kroku. K vidění je i ostrov kormoránů a volavek a za shlédnutí jistě stojí i Mazurský Eden s velkým množstvím dřevořezeb a vikingských lodí. Jedinečnou přírodou a hlubokými lesy mezi jezery vedou cyklostezky. Tato trochu zapomenutá oblast severovýchodního Polska je ideálním místem pro pohodovou cykloturistiku. Jede se stále téměř po rovině, po nefrekventovaných silničkách a cestách a přes Wigerský národní park. A nezapomeňme na prohlídku přístavních měst s možností nákupu jak potravin, tak upomínkových předmětů.

Úzkokolejka v Elku Provoz dráhy, která vedla pohraničím byl zahájen v r. 1913. Dnes je turistickou atrakcí: parní lokomotiva vás zavede do zajímavých dějin Mazur a pohraničí, kde se setkávaly různé národnostní a kulturní prvky

.

Kdo chce poznat místní kulturu, měl by strávit den v některém z táborů, kde se večer u ohně scházejí obyvatelé srostlí s vodou. Možná to nebude snadné rozumět historkám o kapitánech a námořnících které vypráví ale pochopit "szanty", folkové písně, jejichž náplní je voda, plachetnice, jezera a samozřejmě láska je zato podstatně snadnější.

Gastronomie:

K hlavním složkám těžké a výživné východopruské kuchyně patří brambory (s posekanou a osmaženou slaninou) a bramboráky, dále jako přísady smetana, uzená slanina a máslo,  koření majoránka, kmín a zelený kopr. Ryby se jedly nejenom (povinně) v pátek: k specialitám patří čerstvě vyuzení pstruzi, úhoři a zapečená štika s bramborami na šalvěji a smetaně. Jinou specialitou je mletým hovězím masem plněná bramborová bábovka v doprovodu kysaného zelí, dále pierogi, kachna.

Mazurské kanály

Co dělá Mazury tak zajímavé jsou právě kanály, které z řady roztroušených jezer vytváří svébytný mikroregion. S nápadem, propojit místní jezera pomocí umělých kanálů přišel již v roce 1379 Winrich von Kniprode. Tento návrh si však musel na svou realizaci počkat více než 300 let. Teprve za vlády Friedricha II. došlo k realizaci těchto plánů, které měli ulehčit dopravu zboží po vodních cestách a umožnit tak ekonomický rozvoj. V letech 1765-1772 byla realizována první etapa výstavby, kdy vzniklo 5 nejdůležitějších kanálů. V dalších letech pak přibývali další. V roce 1911 byla zahájena stavba nejdelšího z nich - Mazurského kanálu, který má délku 51,3 km a propojil jezera s řekou Pregel ale měl spojovat Baltické moře s jezerem Mamry. Je splavný pouze do jezera Rydzówka. Pěknou, pět kilometrů dlouhou, procházkou, od jezera Przystań, se dostaneme k nedokončenému zdymadlu a o devět set metrů dále k dalšímu. Za druhé světové války chtěli Němci stavbou propojení Mamry – Baltické moře, umožnit proplutí válečných lodí na Mamry a zde vybudovat obrovské doky pro opravu vojenských lodí. V okolí obce Mamerky je možno spatřit spoustu betonových bunkrů, které byly součástí těchto plánů. Po válce význam vodních cest upadal a dnes jsou ceněny

hlavně pro vodní sporty.

Jezero Sniardwy na jihu regionu které má tvar trojúhelníku je rozmarné a vrtošivé. Ačkoliv vypadá klidně, vítr zde může v několika minutách vše radikálně změnit. Navíc má jezero hodně mělčin. Dejte si proto pozor a když vítr najednou zesílí a překročí 3 Bf vydejte se raději do bezpečného kotviště.

Mazurská jezera se nacházejí v severovýchodní části Polska, cca 900 km z Prahy. 

Tip na čtení:

Setkání s Kubou / Marian S SUCHA