VŮNĚ A SVŮDNOSTI CAPRI

Capri, slůvko které budí po staletí lidské touhy. Vápencová hora s grandiózní zelení, čnící z vod Středozemního moře, symbol romantické italské dovolené opěvované v šlágrech. Na první pohled ostrov působí přehledně, nicméně na místě odhalí svoji komplexitu a přírodní mnohotvárnost. Až na málo výjimek se pobřeží prezentuje jako extrémně rozeklané, početné zátoky a mořské jeskyně posílí tento dojem. Ostrov o rozloze 10,4 km2 s 14000 obyvatel leží jen pět kilometrů od italské pevniny. Tvoří jej dvě částí: Capri-město a Anacapri s kopcem Monte Solaro. Oblíbenost ostrova začala někdy na přelomu 20. století, kdy začal přitahovat jako magnet všechny ty, které zlákala utopie a ideály svobody, morální i politické revolucionáře, umělce a excentriky; Rusy, kteří se v emigraci připravovali na revoluci: Maxim Gorkij zde strávil sedm let, v r. 1908 sem přijel i Lenin... Zasněné domky v stále zelené vegetaci s vůní citronů, nádherně kvetoucími zahradami a s jedinečným kouzlem zapadajícího slunce, vily prominentních přistěhovalců s okázalými výhledy. Tak vypadá setting pro Gesamtkunstwerk hledající soběrovného. V rušné Marina Grande si přijíždějící příliš nevšímají romantiky přístavu. Je to spíše jarmark se stánky, které nabízí ty nejrůznější exkurze podél pobřeží. Všichni se hrnou do fronty na lanovku Funicolare, která je vysadí vysoko v Capri, kousek od Piazzetty. Na malém filmovém náměstíčku s kostelem San Constanzo, hodinovou věží, trafikou, radnicí a muzeem k historii ostrova, je to nejdůležitější: mondénní centrum ostrovního života.

Projde jím každý, kdo Capri navštíví. Piazetta (piazza Umberto I.) je obývákem Capri. Zde mají i obyčejní smrtelníci příležitost potkat některou z mezinárodních celebrit a fotogenicky posrkávat nesmírně drahou kávu nebo koktejl u jednoho z barů nebo stolků na terase a pak se vydat do uliček Camarelle a le Botheghe a žasnout nad cenami v špičkových buticích. Capri má pověst přepychové nákupní míle s exkluzivními značkovými obchody a uměleckými ateliery s designovým zbožím - oblečení a šperky, umělecké předměty a keramika ve znamení originality a luxusu "Capri-Style". Piazzetta vždy byla centrem života na ostrově. Od padesátých let minulého století je pojmem "dolce vita" - sladkého luxusního života. Nicméně, skutečný život celebrit začíná po západu slunce, kdy většina denních výletníků už směruje zpět lodí k pevnině... Kdo chce poznat skutečné krásky ostrova, měl by se vydat po stezkách pod středomořskými piniemi směrem k zahradám Giardini di Augusto a pokochat se pohledem na proslulé skalní útvary a další ostrovní highlights.

Na ostrově je bezpočet dech beroucích belvederů. Jeden však obzvláště vyniká: Hora Monte Solaro na Anacapri, se svými 589 metry nejvyšší bod na Capri. Tato Sluneční hora na západě ostrova rozhodně stojí za návštěvu! Sportovní turisté ji vystoupají pěšky, z piazza Vittoria v Anacapri se dá dosáhnout pohodlněji lanovkou seggiovia. Její sedačky se kolébají nad vinicemi, žlutou kručinkou a citrusovníky. Již z cesty se skýtají nádherné výhledy. Pohled z vrcholu nabízí ohromující panoramata na Faraglioni a Capri-město, v dálce je vidět Ischii a Amalfiatu. Z kopce dolů vedou okouzlujícím okolím nádherné stezky. Jedna z nich, asi 14 km dlouhá, vede podél jihozápadního pobřeží k zálivu Fortino di Orrico, kde se podle ságy vylodili první řečtí osídlenci a dál stezkou pevností (Il sentiero dei fortini) s ruinami římské vily Damecuta. Po 5 hodinách končí cestou po nezapomenutelných malých zátokách u schodů k ostrovnímu zázraku - modré jeskyni.

Villa Jovis Prvním prominentem na Capri byl římský císař Tiberius (v letech 26 až 37 n.l.). Ještě před tímto notoricky známým císařem objevil v r. 29 před n.l. ostrov pro římskou aristokracii Augustus, který se zde na Aprágopolis - místě zahálky jak ostrov nazýval, stal pravidelným návštěvníkem. Jeho nástupce Tiberius se rozhodl trávit zde svůj život. Vila Jovis, impozantní palácová ruina Tiberiovy vládní centrály na Monte Tiberio, je první z 12 římských vil na ostrově. Císař se přestěhoval z Říma na ostrov, protože byl znechucen římským politickým životem a jeho intrikami a hledal také únik pro své sklony... Své vládní povinnosti řídil z Capri. Lodí se do Říma dostal za 3 dny, jinak komunikoval přes ohňové signály. Vládní komplex o sedmi podlažích měl asi 300 pokojů rozložených na ploše 7000 m², členitý park s 13000 m2, měl terasy a nymfea. Vila byla bohatě zdobena mramorovými a mozaikovými podlahami. Fascinující je nejenom příkrý skalnatý výběžek nad mořem, kde část vily stála, ale také tzv. Belvedere del Salto di Tiberio 297 m nad hladinou moře odkud měl údajně císař vrhat své nepřátele a zneuctěné milence do moře. Z komplexu se nezachovalo víc než základné zdivo. Některé palácové dekorace byly později použity v místních kostelech. Tiberiovy následovníci přeložili sídlo moci zpět do Říma a Capri upadlo do tisíciletého spánku, až jej opět neapolský král Joachim Murat 1808 vojensky vyvzdoroval proti Angličanům.

Pak od 19.stol začíná tzv. Grand Tour romantiků spisovatelů, malířů, šlechticů intelektuálů a průmyslníků, kteří si zde často zakládají svůj dovolenkový nebo trvalý domicil. Vily těchto "světoobčanů" (jejich listina je jakési nadčasové Who-is who) na těch nejhezčích místech patří dnes k nejdůležitějším atrakcím ostrova.

Vznikají zde kolonie cizinců-umělců a zastánců alternativních komunit, kteří zde mají nejen svůj (evangelický) kostel, ale pod Capri-městem dokonce i hřbitov pro cizince (Cimitero Acattolico). Od šedesátých let minulého století se Capri stalo místem setkání mezinárodního jetset, a je dodnes magnetem pro filmové a módní celebrity, podnikatele, bankéře, politiky a majetné střední třídy. I cenově si ostrov zachovává pověst, že je především pro krásné, mocné a bohaté anebo přinejmenším pro masový turismus vyšší cenové skupiny. Nicméně, již přes stovku let je oblíbeným místem umělců, spisovatelů a intelektuálů, kteří na tomto malém ostrově hledají klid a tvůrčí inspirace. Z Piazzetty vedou hvězdicovitě cesty k ostrovním highlights. Nejromantičtější z nich je via Tragara, lemována zahradami, v nichž jsou nádherné vily nebo hotely, je plná barev a voní divokými bylinami. Arco Naturale Cestou k zátoce Matermania se nám otevírají výhledy na skály a moře, jeden fotomotiv je krásnější než druhý. Před pobřežím se srázy, piniemi a akávami, bujícími až k vodě vystupuje z moř Arco Naturale, obrovský skalní oblouk. Nedaleko oblouku se na pobřeží nachází Grotta di Matermania/ Matromania, krasová jeskyně, která byla v antice místo dávných kultovních obřadů pro Mitra, božství slunce. Její prostoru denně barví nachový odstín prvních paprsků vycházejícího slunce. Legendy říkají, že se zde konal kult Kybelé (bohyně země) s lidskými oběťmi. S císařem Augustem tyto obřady skončily. Jeskyni nechal vyzdobit mozaikami a mušlemi a používal ji jako zásobárnu vody. Od jeskyně pokračuje cesta podél pobřeží k další, snad nejpůsobivější stavbě na ostrově: je jí vila Malaparte, která korunuje výběžek Capo Masullo.

Pompézní červená stavba z let 1938-40 má velké centrální schodiště a 4 obrovská okna s fascinujícími výhledy na moře, Faraglioni a amalfiské pobřeží. Navrhl ji architekt Adalberto Libera a je považována za jedno z nejlepších děl dobové moderní architektury. Vila patřila spisovateli Curzio Malaparte (1889-1957, syn saského textilního fabrikanta, vlastním jménem Kurt Erich Suckert). Curzio putoval mezi ideologiemi zprava do leva, aby konečně našel své přesvědčení v katolické víře. Ve svém testamentu věnoval vilu čínskému lidu a Mao Ce Tungovi. Nicméně Sukertovy dědici zpochybnili jeho poslední vůli. V sousedství Malaparte si nechal také Giorgio Armani postavit svoji luxusní rezidenci. Symboly ostrova Dalším cílem je belvedere na mysu punta Tragara s nezapomenutelným výhledem na skály Faraglioni, tři stometrové skalní ostrohy, které se tyčí z moře. Říkalo se jim Sirenum Scopuli - Skály Sirén. Tento impozantní skalní útvar je pravděpodobně nejznámější přírodní památkou na ostrově a velmi oblíbený fotografický motiv. Nejvyšší se 109 metry a nejblíž k pobřeží je Faraglione di terra, přírodní branou prostředního Faraglione di Mezzo proplouvají loďky, zatímco třetí, Faraglione di Fuori neboli Scopolo je jedinečným biotopem druhu Podarcis sicula coerulea, (Lucertola azzurra) velmi vzácné modré ještěrky, jediný místem na planetě, kde se tato ještěrka vyskytuje. Via Krupp Německý ocelářský magnát Friedrich Alfred Krupp, kterému bylo Capri doporučeno na jeho astma, pověřil v r. 1900 švýcarského inženýra Emilia Mayera, aby navrhl a vybudoval ve skalách Monte Castiglione cestu, která by spojila zátoku marina Piccola, kde kotvila jeho loď pro výzkum mořské biologie s Grand Hotelem Quisisana, kde bydlel a kde plánoval postavit své sídlo. Aby překonal zhruba stometrové převýšení, vysekal Mayer do skály sérii vlásenkových zatáček, které se téměř překrývají. Cesta 1,3 km dlouhá s krásnými výhledy moře, je považována za jednu z nejkrásnějších hadovek na světě. Vede k obdivuhodným Augustovým zahradám (Giardini di Augusto, původně Kruppovy zahrady), které tvoří řada panoramatických teras s květinami a nádherným belvedere s výhledem k průzračným vodám zálivu Marina Piccola a na Faraglioni.

Jedná se o skutečný architektonický skvost, dokonale začleněný do prostředí. Nicméně měla tato cesta, jejíž stavba trvala necelé 2 roky, vést tajně také ke Grotta di Fra Felice, původně poustevnické jeskyni, kde se měly odehrávat sexuální orgie s místní mládeží. Když skandál vyšel najevo, byl Krupp v roce 1902 požádán, aby Capri opustil. Pozoruhodností v zahradách je pomník V. I Lenina, jeden z mála svého druhu v Itálii, Nachází se v zahradách před domem villa Pierina ruského spisovatele Maxima Gorkého, který zde Lenina v roce 1908 hostil. Hned vedle Augustových zahrad je vchod do kartouzy Certosa di San Giacomo. Původně kartouzský klášter ze 14. století je nejstarší historickou budovou na ostrově a byl několikrát přestavován.

Část kláštera kolem chiostro Grande a dalšími místnostmi, obklopujícími menší chiostro Piccolo s jemnou křížovou klenbou na římských mramorových sloupech, je funkční. V refektoriu sídlí od r. 1975 muzeum známého malíře, umělce (a proroka) Karla Wilhelma Diefenbacha (1851- 1913), který žil na Capri 13 let a kde taky zemřel. Tento apoštol reforem, které zahrnovaly život v harmonii s přírodou, odklon od jakéhokoli náboženství, pacifismus, nudismus, vegetariánství a odmítnutí monogamie bývá považován za předchůdce hippies. Mimochodem, v jeho komuně v Monte Veritá (Ascona) žil několik měsíců také český malíř František Kupka. Diefenbachovy velkoformátové obrazy jsou plné symbolů, mystiky, křesťanské a "novopohanské" religiozity. Kráska v zálivu je plná historek o exaltovaných snobech, uznaných i méně uznaných umělcích, literátech a filosofech, kteří si zde, stranou od civilizačního shonu chtěli vytvořili svůj osobní ráj. Ilustruje to příběh švédsko-francouzského aristokrata-poeta, dandyho a výstředníka Jacquese d'Adelswarda Fersena (1880-1923) a jeho Villa Lysis. Fersen začal ke konci 19. století navštěvovat Capri a poté co byl v Paříži odsouzen za přestupky proti veřejné morálce a pedofilii rozhodl se začít na Capri nový život. Jako dědic obrovského jmění si v sousedství vily Jovis nechal postavit superluxusní vilu "věnovanou mládí lásky". Nad schody u vstupu do vily je latinský nápis "Amori et dolori sacrum" (Svatyně lásky a bolesti). Jméno villa Lysis dostala až později jako hold athénskému chlapci Lysis, příteli filosofa Sokrata a je odkazem na sokratovský dialog pojednávající o přátelství a homosexuální lásce. V nádherné poloze s okázalou zahradou a s výhledy na přístav a Neapolský záliv má vila 3 patra a k její stavbě bylo použito nejdražších materiálů, mramoru a sloupů. Architektonicky je dům převážně ve stylu vídeňské secese, vztahující se na Gustava Klimta, s neoklasicistními prvky a s francouzským art nouveau. Mramorová schodiště s tepanou balustrádou vedou do pater s nádhernými pokoji s terasami a s výhledy na Monte Tiberio, moře a záliv. Jedinečnou místností byla tzv. "čínská místnost" - Opiarium v suterénu. Je symbolicky dekorovaná svastikou, oltářem Buddhy a emblémy reprezentujícími znovuzrození a nový život. Vila byla také intelektuálním a zábavním centrem mnoha spisovatelů, poetů a umělců které Capri v první dekádě 20. stol přitahovalo. Jak poukazují různé dobové dokumenty, archaická pastorální společnost na ostrově to neměla lehké s těmito a podobnými libertariánskými excentriky. Fersen navíc psal velmi frivolně o ostrovanech. Vila Lysis a její obyvatelé měli mezi místními až ošklivou pověst. Fersen by několikrát vyzván ostrov opustit. Jeden z významných pamětníků ve své autobiografii napsal: „Na ostrově byly zakázané zóny, do kterých jsme nesměli vstupovat. Například nám bylo řečeno, abychom se nikdy nepřibližovali k bílé vile poblíž Monte Tiberio, protože se tam děly ošklivé věci. Později jsem pochopil, že byl míněn Fersen a jeho podivná přátelství...“ Fersen zemřel 1923 poté, co se předávkoval šampaňským s kokainem. Villa San Michele Poněkud jiným příběhem jsou aktivity švédského lékaře a spisovatele Axela Muntheho (1857 – 1949) na Capri. Svědčí o nich jeho dílo - villa San Michele, další výjimečná vrcholní stavba na ostrově. Nádherně upravený komplex s terasami a zahradami na okraji města Anacapri je muzeem s uměleckými sbírkami a starožitným zařízením s okázalým pozemkem s různými květinami, stromy a rostlinami a okouzlujícími výhledy. Munthe byl muž mnoha talentů: Byl osobním lékařem švédské královny Viktorie, stavitel, nadšený ornitolog i znalec a vášnivý sběratel starožitností, které jsou dnes vystaveny místnostech na dvoře, na terasách a lodžiích. Na Capri žil s přestávkami více než 56 let. Muntheho aktivity na ostrově jsou podrobně dokumentovány v knize "The Story of San Michele" vydané v Londýně 1929. Domem s krásnou terasu a ještě hezčí zahradou si Munthe splnil svůj sen. Ze zahradních teras a z kavárny na střešní terase se skýtají úžasné výhledy na přístav a Neapolský záliv. Pro sfingu na terase je nutné mít připravené přání. Znamená to položit tři prsty na jeden z jejich boků a zavřít oči, a pak čekat že se splní.

--------