Festival moře a námořníků v bretaňském Douarnenez
Asi 20 km severozápadně od Quimperu leží u dlouhého estuáru rybářské město Douarnenez. Kolem jeho přístavu Le Rosmeur, který slouží rybářům
již od 16. stol., se na sebe tisknou úzké žulové domy. Zatímco v klikatých uličkách panuje klid, na molu, kde se hromadí modré krabí koše, pestrobarevné bójky a změť lan a sítě, je po celý den živo.
Důchodci pozorují odborným zrakem vykládání a nakládání kutrů. S nastávajícím přílivem se k nim přidají nadšenci s udicemi. Pozdě odpoledne zde začíná zvláštní podívaná: návrat rybářů, na které již na molu čekají jejich rodiny a přátelé
Poté, co svůj úlovek vyloží v rybí hale, míří všichni do přístavních hospod, aby lov zhodnotili. Jejich ruce a vrásčité tváře spálené sluncem a ošlehané větrem svědčí o tom, jak tvrdá je jejich práce. Pobřežní vody jsou hodně vylovené, a proto musí s traulery zamířit daleko do oceánu. Douarnenez byl a stále ještě je největím sardinkovým přístavem v Bretani, i když asi z 30 konzerváren, které v okolí jeho přístavu fungovaly na počátku 20. stol., existují v současnosti už jenom dvě. Továrna Paulet, nejznámější v celé Francii, prodává své výrobky pod značkou Petit Navire. Firma Chancerelle s 500 zaměstnanci je dnes nejstarší fungující továrnou na výrobu sardinkových konzerv na světě. Kromě úlovků místních rybářů se v Douarnenezu zpracovávají také ryby, jež zde vykládají „cizí“ traulery. Množstvím každoročně vyložených ryb je tak místní přístav na třetím místě francouzského žebříčku, hned za Boulogne-sur-Mer a Lorientem
„Bretonec se rod. jako námořník, jeho srdce omývá moře,“ zpívá se v jedné námořnické písni. Mnoho Bretonců žije stále z rybolovu. Svými čerstvými úlovky, tuňáky, ústřicemi a humry, zásobují trhy v Paříži a stejně jako jejich předci proplouvají územím, jehož nebezpečí jsou příslovečná.: skály, které prudce rostou z hlubin, divoké větrné pobřeží, bouřky, proudy a mělčiny, obří. vlny, které se jako pochodující hory zvedají a valí z dálek Atlantiku... Kdo zde žije, musí svůj život a také své lodě těmto podmínkám přizpůsobit. Původně se zde používaly rychlé třístěžňové plachetnice bisquines, které byly schopny rychle přepravit ulovené sardinky z Biskajského zálivu do domovského přístavu. Ke konci 19. stol. jich kotvily v bretaňských přístavech stovky, než je nahradily malé, ale silné dieselové traulery. Pár nadšenců se začalo o tyto svědky starých časů zajímat a rekonstruovat jejich vraky. V roce 1986 je poprve představili veřejnosti. Výsledkem byl festival, jehož oblíbenost v následujících letech enormě narostla. Po tři srpnové dny se změní jinak klidné městečko na rušné místo setkání více
než 100 000 návštěvníků. Do přístavu Rosmeur připlouvají stovky nostalgických rybářských lodí a člunů z celé Evropy.
Na barvitém festivalu Fétes maritimes de Douarnenez se každé dva roky setkávají nejen různé tradiční plachetnice od hrdých třístěžňových oceánských lodí až po malé rybářské joly, ale také rybáři, výrobci plachet, lodní tesaři a příslušníci dalších profesí. Je to živé muzeum s výstavami na téma moře a život na pobřeží, s ukázkami dlouho ztracených námořních řemesel: Staří rybáři vážou svýma mozolnatýma rukama komplikované uzly, splétají lana, ženy předou vlnu na teplé rybářské svetry, jako v dávných dobách se z vrbových prutů pletou koše a krabí klece. Stoly ve staré rybí hale se prohýbají pod tíhou grilovaných sardinek, makrel, mušlí, krevet a dalších pamlsků, cidre, pivo a pastis tečou proudem za doprovodu té správné hudební kulisy, již vytvářejí irské housličky,
harmonika a bretaňské dudy. Až do pozdního večera se v uličkách kolem přístavu rozléhají námořnické písně ve všech možných jazycích. Největším zážitkem ale je, když se přidáte k posádce některé z plachetnic.
Mladistvé sny se stávají skutečností, když křižujeme s třístěžňovou lodí Kaskelot, která hrála v četných pirátských filmech, rozlehlou zátokou a na vlastní kůži zažijeme, jak vítr nadýmá těžké plachty za vrzání lan a sténání stěžnů, všude kolem desítky dalších plachetnic. Mraky se ženou k pevnině a zelená krajina se ocitá v neustálém dramatickém střídán. světla a stínu, když se slunce znovu a znovu vynořuje zpoza mraků. V dálce vidíme horu Ménez-Hom, jedno z nejkrásnějších vyhlídkových míst Bretaně, a jinak zálivy, pláže, výběžky pevniny a vodu. Atlantik se zde nepřetržitě valí ke břehu a vylamuje další kusy skal z již tak rozeklaného pobřeží.
Atlantiku, rybářům a námořníkům je věnováno Přístavní muzeum (Port Musée). U mola starého nákladního přístavu Port Rhu kotví osm různých lodí, z nichž pět je zpřístupněno návštěvníkům. Další lodě a čluny pak na ně čekají spolu s několika tisícovkami dalších drobnějších exponátů, jako jsou různé plachty, motory nebo sítě, v halách bývalé rybí konzervárny.
------
© Marian S. Sucha
Foto:
Xavier DUBOIS /CRTB
Ronan GLADU /CRTB
Yannick DERENNES /CRTB
Donatienne GUILLAUDEAU /CRTB
Marian S SUCHA