Na kole jižním Burgundskem
Cyklostezky po jižním Burgundsku vás zavedou nejen do půvabných měst Chalon-sur-Saône, Tournus a Mácon, ale i do proslulých opatství Cluny a Paray-le-Monial, odkud pokračují podél Centrálního kanálu k nejslavnějším burgundským vinicím a do centra burgundského vinařství v Beaune.
Regionální vlak z Dijonu nás i s koly vysadil po necelé hodince jízdy v Chalonu-sur-Saône, výchozím místě naší túry. První kroky nás vedou do srdce historického centra na malebné náměstí Sv. Vincenta, kterému dominuje stejnojmenný kostel, až do roku 1801 katedrála. Všude kolem jsou malebné hrázděné domy, v nichž se choulí malé obchůdky a především útulné vinárničky, což v srdci významné vinařské oblasti ani neudivuje. Klikaté uličky nás vedou k muzeu Nicéphora Niépceho, místního rodáka, vynálezce fotografie. Muzeum vlastnící téměř tři miliony fotografií, fotoaparátů a nejrůznějších předmětů souvisejících s fotografováním vypráví příběh fotografie od jejího vynálezu až do dnešní digitální éry. Naproti muzeu leží v Saôně ostrov Svatého Vavřince (Ile Saint-Laurent), čtvrť se spoustou restaurací a kavárniček soustředěných zejména v rue de Strasbourg.
Město opouštíme po Modré cyklostezce (La Voie Bleue), která vede
podél Saôny do Lyonu. My po ní pojedeme dva zhruba 33 km dlouhé úseky z Chalonu do Tournusu a odtud do Máconu.
Nejvýznamnější památkou Tournusu je někdejší benediktinské opatství Saint-Philibert založené kolem roku 1000. Kromě klášterního kostela postaveného v burgundském románském slohu se zde dochovala i kapitulní síň a 33 m dlouhý refektář, který sloužil od 17. stol. jako míčovna
pro jeu de paume, francouzskou středověkou míčovou hru považovanou za předchůdkyni tenisu.
Pro cyklisty je určitě zajímavé Muzeum kol (Musée du Vélo) Michela Grezauda s jedinečnou sbírkou více než 200 bicyklů napříč historií. Za pozornost stojí také starý hospic (Hôtel-Dieu) ze 17. stol. V bývalé nemocnici se zachovalo historické vybavení i nemocniční lékárna. V komplexu sídlí také muzeum nesoucí jméno zdejšího rodáka Jeana-Baptista Greuze, malíře portrétů, zátiší a historických scén z 18. stol. Kromě obrazů Greuze i dalších francouzských, vlámských a italských malířů 15.–20. stol. však vystavuje také četné archeologické nálezy od paleolitu po merovejskou éru.
Do Máconu jedeme po vlečné stezce podél Saôny, po níž kdysi tahala koňská spřežení nákladní lodě proti proudu. Saôna je největší burgundská řeka. Pramení ve Vogézách, na svém horním toku se vine líbeznou kopcovitou krajinou s typickými malými vesnicemi na svých březích. Tady u Tournusu již klidně protéká rovinou, její tok se rozšiřuje a brázdí ho početné lodě. Saôna je páteří francouzských vodních cest, propojena kanály s Loirou, Seinou, Moselou, Marnou i Rýnem. V Lyonu se vlévá do Rhôny. Z celkové délky jejího toku 473 km je 400 km splavných.
Mácon, více než třicetitisícové nejjižnější město regionu Burgundsko-Franche-Comté působí už z dálky opravdu jižním dojmem, což ještě podtrhují barevné fasády domů. Jeho minulost coby významné dopravní a obchodníkřižovatky na jihu Burgundska připomíná starý kamenný most Saint-Laurent z 11. stol. Nejstarším dochovaným domem ve městě je Maison de Bois na malebném Place aux Herbes. Byl postaven někdy mezi lety 1490–1510, kromě přízemí je dřevěný a jeho fasádu zdobí bizarné řezby – četné hlavy s podivnými výrazy, nevrlé lidské nebo zvířecí masky, bájné příšery s nataženými pažemi. 
Dvě osmiboké, nestejně vysoké věže a vstupní hala (nartex) s pozoruhodným vnitřním románským tympanonem jsou jediné pozůstatky staré katedrály sv. Vincenta (Vieux-Saint-Vincent). Úzkými uličkami starého města se dostaneme k někdejšímu klášteru uršulinek (voršilek), v němž bylo roku 1968 otevřeno muzeum (Musée de Ursulines), na počátku 90. let renovované. V přízemí je umístěna zajímavá archeologická expozice s nálezy z okolí města, ale také významná sbírka zbraní, nástrojů a kostí z pravěkého naleziště v Solutré. První patro patří etnografickému oddělení, druhé obrazárně s díly od 16. do 21. stol. Za pozornost stojí také starý hospic (Hôtel-Dieu).
Z Máconu míříme na západ do 30 km vzdáleného Cluny se slavným opatstvím. Nicméně si hned po první desítce kilometrů náš výlet prodloužíme zajížďkou právě k ikonické skále Solutré (Roche de Solutré). Vápencový útes se zvedá jako obrovská sfinga uprostřed moře máconských vinic patřících k vesnicím Solutré-Pouilly, Fuissé, Chaintré a Vergisson. Skutečně stojí za to sesednout z kol, projít se vinicemi, za necelou hodinku vystoupat k vrcholu této prvořadé přírodní památky a vychutnat si nádherné panorama. Pravěcí lovci žili v této oblasti už před 52 000 lety. V roce 1866 narazili geologové Henry Testot-Ferry a Adrien Arcelin na úpatí skály na tisíce pazourků, kostí sobů, koní, mamutů, vlků a jeskynních tygrů. Jak se později ukázalo, objevili jedno z nejvýznamnějších nalezišť v Evropě. Přímo na jejím úpatí je do skály vestavěno Muzeum pravěku, které od roku 1987 představuje zdejší nálezy.
Dalšího dne vyjedeme z Cluny po stopách benediktinů dál k západu až do devítitisícového města Paray-le-Monial. V roce 973 zde bylo založeno benediktinské převorství a od 11. stol. až do Velké francouzské revoluce patřilo město klášteru v Cluny. Z kláštera zůstala zachována nádherná románská bazilika Sacré-Coeur (nejsvětějšího srdce Ježíšova), která byla postavena na přelomu 11. a 12. stol. pod dohledem sv. Huga ze Sémuru, jednoho z nejvýznamnějších clunyjských opatů. Kostel se dvěma věžemi po stranách hlavního průčelí, mohutnou, 56 m vysokou osmibokou věží nad křížením, polokruhovou apsidou, chórovým ochozem a třemi radiálními kaplemi, dlouhý 63,5 m a v příčné lodi široký více než 22 m, by podle některých odborníků mohl být zmenšenou replikou obřího chrámu Cluny III, z něhož se dochovaly pouze zbytky a který se začal stavět za stejného opata.
Opouštíme sakrální svět a směřujeme zpátky k severovýchodu po pohodové vlečné cestě podél Centrálního kanálu (Canal du Centre). Vodné dílo
dlouhé 114 km, kterí spojuje Loiru se Saônou, bylo postaveno v letech 1784–1792. Kanál sloužil hlavně k transportu vína z jihu Burgundska do Paříže, ale přepravovalo se po něm také dřevo, uhlí, železo a obilí. Vlečné cesty, chemins de halage, po nichž v minulosti koňská spřežení táhla nákladní lodě, mají pro cyklisty jednu velkou výhodu: probíhají téměř po rovině a stoupají jen kolem zdymadel. Cestou obdivujeme výletní lodě, které potkáváme, i manipulaci jejich posádek v plavebních komorách. Přes staré hornické město Montceau-les-Mines a kolem přístavu motorových lodí v Saint- -Léger-sur Dheune se dostáváme do kraje Côte Chálonnaise. Kanál se klikatí údolím řeky Dheune, po okolních kopcích se, kam oko dohlédne,
táhnou nekonečné vinice patřící k nejlepším burgundským crus. 
Kolem kanálu leží vinařské vesnice s nádhernými sklepy, jejichž jména jsou často legendární jako třeba Rully nebo Mercurey. O pár kilometrů dál následují tři obce, v nichž se vyrábějí vína apelace Maranges. Nejblíže ke kanálu je z nich Cheilly-l.s-Maranges. Vesnicím Puligny-Montrachet a Chassagne-Montrachet patří pět Grand Crus apelace Montrachet, což jsou jedny z nejlepších bílých vín v Burgundsku vůbec (a podle někoho nejlepší bílá vína na světě). Místní vinařství mají dveře otevřená a zvou k degustaci. Polední přestávku si dělíme v Santenay, jedné z nejznámějších vinařských vesniček v tomto úseku našícesty. Kulturní historii tu reprezentují románsko-gotický kostel Saint-Jean de Narosse z 13.–15. stol. s nádhernými freskami a starý zámek s typickou burgundskou střechou, který kdysi patřil burgundskému vévodovi Filipu Smělému. Zámek je přístupný veřejnosti, má i vlastní vinné sklepy, my ale máme domluvenu návštěvu v rodinném vinařství Vincenta Bacheleta. Asi 85% veškerého vína vyrobeného v Santenay tvoří Pinot noir, a tak není divu, že i v jeho sklepě ochutnáváme několik různých vín právě této odrůdy.
V srdci prestižních vinic, asi 30 km severně od Chalonu-sur-Saône, kde jsme naše putování zahájili, leží cíl naší dnešní etapy, dvacetitisícové město umění a historie Beaune, jež je už od pozdního středověku rovněž obchodním centrem burgundských vín. V jeho historickém centru obdivujeme krásné renesanční nebo hrázděné domy s okouzlujícími nádvořími. Povinnou zastávkou je špitál Hôtel-Dieu neboli Les Hospices de Beaune. Tento klenot pozdně středověké burgundské architektury s typickými barevnými střechami založil v roce 1443 Nicolas Rolin, kancléř burgundského vévody Filipa Dobrého, jako špitál pro chudé. Dnes je areál přístupný jako muzeum. Návštěvníci si mohou prohlédnout nádherné. nádvoří, gotickou kapli, lékárnu i různé špitální sály, mj. i sál Posledního soudu s oltářním obrazem od vlámského malíře Rogiera Van der Weydena z 15. stol. Špitál vlastní. už od roku 1471 vinice, aktuálně téměř 60 ha v oblastech Côte de Beaune a Côte de Nuits. Vesměs jde o polohy Grand Cru a Premiere Cru, které dávají 41 prestižních vín. Od roku 1794 se tato vína prodávají v charitativní aukci, která se od roku 1859 koná vždy třetí listopadovou neděli. Nedaleko hospice stojí palác Hôtel des ducs de Bourgogne z 14. stol., bývalé sídlo burgundských vévodů a do 15. stol. také burgundského parlamentu, než byl přestěhován do Dijonu. Dnes je v malebných hrázděných budovách seskupených kolem nádvoří Burgundské muzeum vína. Hned vedle stojí v jádru románská trojlodní bazilika Notre- Dame z 2. pol. 12. stol. Později byla upravována a rozšiřována, takže chór s ochozem, apsidou a radiálními kaplemi jsou gotické.
V chóru jsou umístěny cenné tapiserie z 15. stol. s 19 scénami ze života Panny Marie. Historické centrum uzavírají s výjimkou severozápadní části velmi dobře zachovalé městské hradby z 15. stol. dlouhé asi 2 km. Za elegantní branou sv. Mikuláše (Saint-Nicolas) stojí stejnojmenný kostel s nápadnou věží postavený již ve 12. stol. a ve 14.–15. stol. upravovaný. Při prohlídce města bychom neměli zapomenout ani na historické obchodní domy, díky nimž se Beaune stalo metropolí burgundských vín. Jeho návštěva chce svůj čas – a nějaký musí zbýt ještě i na ochutnávku...
---------
© Marian S. Sucha 2021
Foto:
Alain Doire, Aurélien Ibanez, Bourgogne Tourisme
Marian S. Sucha
Kromě úlovků místních rybářů se 
Moře zdraví a pohody - skvělý zážitek pro rodiny!
Tato oblast, odkud pocházejí skutečně jedinečná bílá vína, zahrnuje osm oblastí DOC (Kontrolované označení místa původu), tři oblasti DOCG (Kontrolované a garantované označení místa původu) a dvě meziregionální oblasti DOC, 1500 vinařských podniků, které vyrábějí 80 milionů lahví ročně na ploše o rozloze téměř 20.000 hektarů, světoznámé etikety a dvě skutečné perly jako je Ramandolo a Picolit. A nesmíme zapomenout na Friulano, víno, které je historickou perlou tohoto regionu. Vína z Friuli jsou tradičně spojována s kvalitními víny. V posledním roce téměř všechna vína získala označení DOC/DOCG a jedná se o téměř 90% celkové produkce. V regionu Friuli Venezia Giulia naleznete kořeny vína, jelikož právě odtud pochází 80% italské vinné révy a celkem 30% vinné révy v rámci Evropské unie a 25% ve světovém měřítku.
proč budí tento nápoj tolik emocí?
Káva a cholesterol je dalším diskutovaným tématem – ukázalo se, že cafestol, látka, která je obsažena v kávě, může při velmi velké spotřebě vyvolat zvýšenou hladinu cholesterolu. Nicméně pravidelné pití espressa ve zmiňované výši 200–300 mg kofeinu za den ke zvýšení hladiny cholesterolu nevede. Podle průzkumů víme, že tuto skutečnost pozorovali na osobách, které dlouhodobě konzumovali velké množství turecké a tzv. skandinávské kávy, která se připravuje tak, že se na hrubo mletá káva vaří ve vodě a výsledný nápoj se podává bez přefiltrování.