APULIE – CHUTĚ NA PODPATKU ITALSKÉ BOTY

 

Apulie je země středomořských rostlin a vůní, známá svými trulli - kulatými domy, těstovinami orecchiette, nádhernými písečnými plážemi a skalními útvary nebo lidovým tancem pizzica. Nic však Puglii necharakterizuje více než na 60 milionů olivovníků, které pokrývají ze severu na jih region jako koberec.

Již samotný počet stromů je impozantní, ale v mnoha případech je to také jejich velikost a věk. Mnohé z nich jsou tzv. Ulivi secolari - staré několik stovek let. Ty jsou nepravidelně uspořádané, každý kmen je jedinečně tvarovaný, roste kolem sebe, mohutně, pokrouceně, coby milenci se objímající nebo do sebe vrostlé stromy, fascinující a vyzařují stoický klid a důstojnost. Mladé olivové háje vykazují oproti tomu již vojenský pořádek - to abysklizeň se stroji byla jednodušší.

 

 

Olivy - zelené zlato 

 

Miliony olivovníků dělají z Puglie hlavního dodavatele italského olivového oleje. V suchém horku poloostrova ho vyroste téměř polovina národní produkce. Olivové háje, které spolu s vinicemi lemují silnice se rozprostírají v každém rohu regionu, od Gargana po Salento a jsou rozděleny do čtyř oblastí produkce DOP (tedy chráněného označení původu): Collina di Brindisi, Dauno, Terra D'Otranto a Terra di Bari, kde jsou vysázeny ty nejrůznější druhy olivovníků. K těm nejznámějším patří Ogliarola, Cellina di Nardò, Coratina, Frantoio, Leccino, Peranzana, Garganica, Rotondella, Cima di Bitonto nebo Cima di Mola.

 

 

 

 

 

 

 

 

Olio Extra Vergine di Oliva - Extra panenský olej z Apulie nesmí obsahovat více než 1% kyselosti. V podstatě existují tři typy (jemně ovocná, středně ovocná a silná ovocná), které se liší podle chuti a vůně v závislosti na zeměpisné oblasti a půdě. Teplé podnebí a úrodná půda umožňují snadné pěstování nejenom oliva a vína ale také zeleniny a ovoce. S výnosem více než 200 000 tun jsou olivy zeleným zlatem Apulie.

 

 

 

  

 

V ZEMI  PRIMITIVA A NEGROAMARA

 

 

 

Apulie je třetím nejproduktivnějším italským vinařským regionem. Z podpatku italské boty pochází hutná červená vína, které se vyznačují sytě rubínovou barvou, bohatým aroma, plností a vyšším obsahem alkoholu. 

Ačkoliv má zdejší vinařství staletou historii, teprve v posledních dvaceti letech byly výroba a zpracování vína ve větším měřítku zmodernizovány. Výsledky jsou pozitivní a stále více vín pochází z této oblasti. K typickým apulijským odrůdám patří Negroamaro a Primitivo ale vyrábí se také řada dalších místních vín.

Apulie se dá rozdělit do tří různých vinařských oblastí: Foggia na severu je známá především svým Uva di Troia a bílým Bombino. Pro oblast Bari a Taranto ve středu poloostrova jsou typické hrozny Bombino Nero a Primitivo, např.v oblasti kolem Castel del Monte s růžovými a červenými víny.

 

Provincie Salento s metropolí Lecce na jihu je doménou červených vín. Pravá vinařská Apulie to je Salento. Zatímco na severu regionu převažují odrůdy hojně využívané po celé střední a severní Itálii jako Sangiovese a Montepulciano, jsou salentská vína vyrobena z odrůd pro tuto oblastjedinečných. Dvě nejoblíbenější a široce dostupná apulijská vína jsou Primitivo a Salice Salentino, která je nejznámější DOC oblastí pro Negroamaro a kde se tato réva často kombinuje s hrozny Malvasia Nera.

Vinařskou oblast Salento tvoří výběžky pohoří Murge podél Tavolierské roviny u Lecce a nízké kopce Serre Salentine a zahrnuje provincie Brindisi, Taranto a Lecce. 

 

Bombino Bianco a Fiano – oblíbená bílá z Apulie

Pro severní část této vinařské zóny jako Martina Franca a Ostuni, jsou typičtější bílá vína, vyráběny z tradičních odrůd jako Verdeca, Bianco d’Alessano, Bombino Bianco a Fiano. Ve středu Apulie je několik DOC kolem Barletty, Cerignoly a Castela del Monte, kde vládne Uva di Troia, modrá odrůda, která nese jméno města z této vinařské oblasti. Víc na jihu se nejvíce daří červeným vínům odrůd Negroamaro a Primitivo.

Z hlediska terroiru má Puglia impozantní řadu přírodních zdrojů, které jsou velmi vhodné pro vinnou révu: teplé středomořské klima plné slunce, minimum srážek a chladící středomořskou brízu. Réva roste na křídovém vápenci pod vrstvami bohatými na železo, což je viditelné v půdě okolo kopce Colline Joniche Tarantine a v okolí Martina Franca a Locorotondo v údolí Itria.

 

 

„Vítejte v zemi Primitiva“

Manduria je fascinující město na silnici z Taranta do Lecce, kde je možno spatřit ruiny prastarého messapiánského sídla. Vlastní město se může pochlubit katedrálou Duomo jakož i dalšími početnými kostely, středověkoužidovskou čtvrtí a zámkem Palazzo Imperiali-Filotico. 

„Vítejte v zemi messapiánského lidu, vítejte v zemi Primitiva“ tak zní nápis na vstupní bráně do starého města. Manduria je městem Primitiva, bohatého vína plné červené barvy. „Primitivo“ v italštině znamená rané zrání, protože tyto hrozny vytváří na začátku sezóny hodně cukru. Brzké zrání znamená, že výsledná vína jsou velká, svůdná a plná ovoce. Na Primitivu je však fascinující, že někdy hrozny révy zrají nerovnoměrně, takže se zelené hrozny sklízejí spolu se zralými. Primitivo je stejného původu jako kalifornský Zinfandel a je doma také v oblasti Gioia del Colle. 

 

Hrozny Negroamaro jsou rozšířenější a vymezují červená vína většiny DOC jižní Apulie: Alezio, Matino, Galatina, Copertino, Nardó, Leverano, Lizzano, Salice Salentino, Squinzano a Brindisi.

„Víno je tekutým sluncem“- tato slova se hodí k vínům z Apulie výjimečně dobře. 

 

© Marian S SUCHA 2019

 

 

 

BIO VÍNA Z MIKULOVA NA PRAŽSKÝCH VINOHRADECH   

Na náměstí Jiřího z Poděbrad nedávno otevřela svou prodejnu BIO vín vinařská rodina Cibulkových z Mikulova.

Vinotéka má v nabídce ryzlinky, tramíny a sauvignony, které doplňují i výborné sekty vyráběné tradiční méthode champenoise
(zráním v lahvi). Paletu barev a chutí rozšiřují vína červená, kterým bezkonkurenčně vévodí Cabernet Sauvignon. Navíc mají
jednotlivé lahve „neviditelnou“ nálepku bio.

Rozdíl mezi běžně zpracovaným vínem a BIO vínem na pohled a zřejmě ani na první doušek nepoznáte. Ale o to je podstatnější
„to“ neviditelné. Pěstování révy v souladu s přírodou, bez použití umělých hnojiv, barviv, pesticidů, prostě jakékoli chemie.

Vinice se přihnojují jen kravským či koňským hnojem. Není divu, že jejich řádky vypadají jako zahrádky, divoce tam rostou i trávy a květiny, na které létají motýli a včely, prostě „příroda hraje“. BIO víno, kde vinař minimálně zasahuje do přirozeného procesu kvašení a zrání je však i zdravější. Má totiž podstatně nižší obsah siřičitanů. 

 

Chuť, barva i vůně BIO vína se přirozeně a harmonicky snoubí a jdou ruku v ruce s ekologickým přístupem zpracování a dnes tolik skloňovaným slovem „udržitelnost“.

Kromě sklenky (či lahve) vína si však můžete dát v nové pražské prodejně i něco na zub - dobroty.
Rodinná firma CIBULKA založená v roce 2005 obhospodařuje 32 hektarů vlastních vinohradů. Během posledních dvou desetiletí se vyšplhala na jednoho z největších výrobců bio vín u nás. Spolupracuje totiž i s dalšími bio vinařstvími, od kterých vykupuje hrozny. Ty zpracovává pod dohledem hlavy rodiny Petra Cibulky tzv. burgundskou metodou. Na dokvašení používá také barikové sudy, které dají vínům „plnější“ chuť, o to „přímější“ chuťový profil pak mají jejich čistě odrůdová vína dozrávající v nerezových tancích. Petru Cibulkovi zdatně pomáhá jeho žena Michaela a ve stopách obou už jde syn Jan a dcera Valerie.

 

Vinařství sídlí v Mikulově, ale vlastní i letohrádek Portz Insel, 400 let starou usedlost na tzv. Tichém ostrově. Tu z naprosté ruiny Cibulkovi „vyšlechtili“ v nádherné místo nejen na návštěvu a degustaci, ale též tajuplnou procházku ditrichštejnským podzemím. Právě v tamních sklepích odpočívají minimálně šest měsíců lahve šumivého vína z odrůdy Chardonnay či Pinot Noir.

 

 

www.vinocibulka.cz

 

 

 

 

 Vinotéka a obchod CIBULKA

Laubova 1689/4, Praha 3 – Vinohrady

Otevírací doba:
Pondělí až středa: 10.00 – 20.00
Čtvrtek až sobota: 10.00 – 22.00
Neděle: 11.00 – 20.00 

Friuli Venezia Giulia - kam se již c&k monarchie chodila koupat

Jaká zvláštní země! Na první pohled nic italského jenom bílé skály a nekonečné mosty nad širokými koryty řek, které vlastně až na malý potůček nemají žádný tok - jsou úplně vyschlé. Region FRIULI-VENEZIA GIULIA je oblíbeným turistickým cílem. Na severu sousedí s Rakouskem, na východě se Slovinskem se kterým také sdílel pohnutou historii. V severní části se táhnou Karnské Alpy a na východě rušný jadranský přístav Terst.

Oblast je převážně hornatá, krajina působí na první pohled uzavřeně a jazyk friaul, kterým zde mluví, taky. Jsou tu hraniční města manifestující se svou architekturou a mentalitou: Gorizia se impozantním castello, dlouhou dobu politicky rozdělená, nebo vinařské Cormóns, kde sklípku sice říkají "enoteca" ale kde jinak vše působí jako v Rakousku. Občané města jsou hrdí na cisaře Maximiliána I jehož socha zdobí centrum a k věhlasnému bílému víno Collio nejí pastu nýbrž, ano, guláš!

Objevy v laguně

Jako skutečný ostrovní ráj působí zdejší laguny. Ve stínu všemocné benátské laguny leží Laguna Grado, oblíbené letovisko a ještě podstatně víc: Grado je místo s tisíciletou historií a živým okolím. Ostrov, ležící 5 km od pevniny spojují hráze se silnicí. V přístavu, který sahá až do starého města čekají loďky. Zvou k plavbě po laguně a k tzv. casoni. Nepřemýšlejte dlouho o co se to vlastně jedná a vyberte si volnou loď. Laguna, která leží před hornatou pevninou ve Friuli má kolem 120 km2. Ostrovů a písečných mělčin jsou zde tucty. Na některých objevíte jednouché hnědé chatrče z rákosí, dřeva a hlíny, které v harmonickou mezihru modrých tónů z vody a nebe ruší. Jsou to obydlí rybářů, ještě před několika desítky let trvale obydleni. Dnes slouží jako “rybářská chalupa” kde si o víkendu obyvatelé užívají klidu laguny. Některé z nich lze navštívit a při troše štěstí vychutnat brodetto, kořeněnou rybí polévku s polentou. Laguna je bohatá na ryby a je to všude vidět: úhoři, sumci, platýzi, langusty a různé mušličky nechávají sbíhat sliny na mlsných jazýčcích v jednoduchých hospůdkách na ostrovech.

Dříve bývalo Grado, jinak též nazývané „Sluneční ostrov“, velmi důležitým obchodním přístavem a o lodě se dělilo s dalším friulským městem Aquileia. Grado má sympatické historické centrum s úzkými uličkami a malebnými zákoutími. Za zdmi starého města jsou antické poklady: dva časně románské kostely, dnes bazilika Santa Eufemia a bazilika Santa Maria delle Grazie, ve kterých se nachází mozaiky a fresky ze 6. století. I další svědectví dějin jsou rozloženy mezi kanály v historickém centru na laguně a jsou hned v sousedství příjemných tratorií. A kolem nich vzniklo moderní letovisko, které si navíc zpevnilo jméno termálními koupelemi. Se svým 20 km pláží patřilo v 19. stol. k monarchii a bylo jejím nejmilejším letoviskem. Ačkoliv se mezitím hodně změnilo, charakter a flair Grada jako rybářské městečko mu zůstal.

Duchovní centrum bylo ale na pevnině v sousední Aquileia městě, které již od 2. století před Kristem fungovalo nejenom jako obchodní křižovatka na úpatí Alp ale bylo nejsevernější baštou Římanů proti nájezdům Barbarů. Během své dlouhé historie se z něj stalo obchodní centrum. Nejimpozantnější historickou památkou Aquileie je zajisté její bazilika Santa Maria Assunta (památka UNESCO). Stojí na místě první křesťanské stavby ze 4. století. Z původního chrámu zbyly na podlaze barevné mozaiky které byly objeveny teprve na začátku 20. století. Se svými 750 m2 se jedná o největší časně křesťanskou mozaiku západního světa. Aquileia je ale archeologickým nalezištěm par excellence Můžete zde obdivovat majestátní kolonádu antického římského Fóra, tržiště, nebo zbytky římského říčního přístavu. Jenom 15 minut od centra je moře. Ačkoliv město není navštěvováno kvůli dovoleným u moře, chodí sem návštěvníci po koupání - třeba na večerní varhaní koncert do baziliky.

Středomořská iluze Terst

Jedna z nejpůsobivějších evropských panoramatických silnic nabízí nádherné výhledy na zátoku, ve které se zvedá od šedomodré nebe a modrozelené moře od zelených pinií kterými jsou porostlé šedobílé vápencové skály. Obměňují je vinice a cypřeše a pak, přímo u moře na skále nad zálivem stojí již Castello di Miramar, poznávací značka Terstu. Bílý, novogotický zámek, který obklopují rozsáhlé zahrady nechal postavit v letech 1856-60 arcivévoda Maxmilián Habsburský jako jedno ze svých letních sídel.

Terst je hraniční město: kulturně, architektonicky i etnicky. 650 let patřilo Habsburkům a v roce 1719 se stalo nejvýznamnějším (a jediným) mořským přístavem monarchie. Na Terstu je vidět jeho monumentalitu a mondénnost a vzpomínky na C+K jsou na každém rohu živé. Historické paláce, banky a pojištovny zdobí mnohá náměstí. Např. Via Garducci, první bulvár a nejdůležitější osa města z 19. stol. je zastavěna starými palazzi a hrdými neoklasickými budovami včetně antického římského teatro. V době, kdy krása Benátek odumírala se Terst stal boomujícím městem: vzkvétající, multikulturní a bohaté.

Terst je městem kávy a kaváren. Po Barceloně je druhým největším kávovým přístavem v Evropě a znalci tvrdí že zde také umí dělat nejlepší kávu v Itálii. Kavárny, ta nejstarší z nich, „Caffè Tommaseo“, je ročník 1830, nesou ale jasně charakter vídenský. Ke kavárnám patří také literatura - nebo opačně. A Terst je městem literátů. Velkých: Italo Svevo, Umberto Saba, James Joyce nebo Rainer Maria Rilke žili a působili zde, Ale také Jules Verne a Sigmund Freud se nechali Terstem inspirovat.

Takovou literární procházku po Terstu lze začít třeba na náměstí Piazza Libertà. Nedaleko je svěží park s památníkem císařovny Sissi. Cestou k moři můžete obdivovat Porto Vecchio, starý přístav. Na malém mostě přes Canal Grande kouká na čluny lehce se houpající ve vodě kanálu spisovatel James Joyce. Navštěvoval tak rád toto město, kde žil jeho přítel a spisovatel Italo Svevo, že dokonce zapomněl včas vycestovat a stal se zde při vypuknutí I. světové války jedním z prvních válečních zajatců. Strávil v Terstu celou válku. Jiný poet, pražský Rainer Maria Rilke byl hostem na nedalekém zámku Duino a s ním i další osobnosti mezinárodního jména. Zámek na bílé vápencové skále (říká se mu také La Dama Bianca - Bíla Dáma) s až neuvěřitelným výhledem na záliv patří dodnes rodině Thurn und Taxis. Koncem 19. stol otevřely Teresa von Thurn und Taxis a její dcera Maria své salony věhlasným jménům mezinárodní literatury a umění: Johann Strauss, Franz Liszt, Marc Twain, Johann Strauss, Victor Hugo ale i Franc Joseph a Sisi a arcivévoda Franc Ferdinand a další sem jezdili. V celé Itálii neexistuje snad jediné místo, které je tak prosáklé intelektuální a uměleckou atmosférou pozdního 19. a přelomu k 20. století jako právě Duino. Rilke, velký přítel Marie Thurn und Taxis zde v roce 1912 napsal velkou část svých 10 elegií. Jeho 17 letá korespondence s Marií, taky talentovanou spisovatelkou byla přeložena do více jazyků. Fantastické výhledy na moře a záliv se nabízí ze stezky básníka, tzv. Sentiero Rilke.

První co návštěvníkovi města Udine padne do oka, ještě než se nadchne historickou architekturou Piazza Libertá tohoto „nejvíc benátského náměstí na italské pevnině, jsou kola. Město je plné kol, parkovacích a zapůjčovacích automatů na kola a samozřejmě cyklistů využívajících kola k cestě do zaměstnání nebo za nákupy. Udine je velmi živé město. Přesto její krása působí klidně a kultivovaně. Nejpozoruhodnějším v Udine je náměstí Piazza Libertà. Na něm se nachází Loggia del Lionello, stavba z roku 1448 v benátském gotickém slohu s krásnou mramorovou podlahou, s typickými růžovo-bílými kameny, se sloupořadím a arkády. Další, poněkud skromnější, Loggiato di San Giovanni v sousedství má věž s orlojem. Jako v Benátkách zde bíjí dva mouřeníny každou čtvrthodinku zvon. Benátky připomíná také lev nad branou do udinského hradu, který od 16. stol. nabízí nádherný výhled na město. Udine patřilo od 14. stol k Benátkám. Dnes je hrad sídlem Muzea a galerie historie a umění. Umělecké poklady jsou k vidění také v Duomo, impozantní budově původně z 1335 a přilehlém muzeu. Zdi Dómu zdobí obrazy významných malířů, jedním z nejznámějších je G. B. Tiepolo.

Na náměstích San Giacomo a Erbe, nebo Matteotti pulzuje život. Že Udine leží na půl cesty mezi pobřežím a horami snad nejlíp demonstruje místní trh. Čerstvé ryby, mušle, plody moře a hor rozesliní vaše papily a neodolně svádí k nákupům a k vychutnání umění místní gastronomie.

Není divu, že místní Chefs patří k ranním návštěvníkům trhu.

Gastronomické speciality

Skutečnost, že se v tomto regionu překrývá více kultur, v dnešní době tedy italská a slovinská, se projevuje i gastronomickou rozmanitostí. Pokud se tu vydáte na průzkum místních chutí, setkáte se možná i s jídly, která mohou připomínat naši kuchyni. Například tradiční iota, polévka z brambor a kyselého zelí nebo la porcina, což je prakticky ovar s křenem a hořčicí. Byť se nám zdá, že k těmto jídlům by se nejvíce hodilo pivo, je Friuli – Venezia Giulia známá svým excelentním vínem. „Skleničku Chardonnay?, nebo Tocai?, či radši Verduzzo?, Schiopettino?, Pignolo? Nebo co takhle zkusit Refosco dal pedunculo rosso?“ – Výběr je velký.

Z celkem 8 oblastí DOC jso nejznámější friulské svahy, Collio a Carso. Na svazích Collio zrají nejlepší odrůdy bílých vín Apeninského poloostrova jako například Pinot nebo Sauvignon. Na salonech patří každoročně k nejlepším italským vínům. V Carso jsou to Terrano, Vitovska ale i červená vína: Schiopettino, Pignolo a Tazzelenghe. V údolí Gorizie zase friulské Tokaj a Ribolla Gialla.

Ale také Ramandolo a Picolit, dvě dezertní vína, která se vychutnávají s lahůdkami jako s pověstním sýrem formadi frant nebo husími játry patří k chloubám regionu.

Masovou pýchou regionálních výrobků je věhlasná šunka ze San Daniele nebo další - Sauris či Cormóns. Pobřeží jaderského moře nabízí obrovský výběr čerstvých ryb a šťavnatých korýšů. Nejenom Udine, celé pobřeží je doslova poseté bezčetnými restauracemi všech cenových kategorií. Nabízí především velmi čerstvé produkty všech druhů. Že k nim chutnají místní bílá nemusíme obzvlášť zdůrazňovat. Stezka hradů a šunky je turistická cesta do Morenských hor, kde se psala historie regionu. Jejím zlatým hřebem je San Daniele. Jiná stezka - vína a chutí vede od východních friulských svahů až po Aquilejská pole a přes Collio, Carso a Isontino dále k nížinám a lagunové oblasti.

Sdružení Friuli Venezia Giulia Via dei Sapori sdružuje dvacítku nejlepších restaurací regionu které se vyznačují kvalitou, láskou k tradici a kulinářské profesi. V Udině to je Vitelo d'Oro kde šefkuchař Max kouzlí rizota, polenty, parmy a jiné tradiční pochoutky.

Každý rok, většinou během září probíhá v Udine gastronomická výstava Friuli DOC, kde zase lze ochutnat místní vína, sýry a vůbec všechno z místní výroby.

V regionu je také pět vesnic, které jsou na seznamu "Nejkrásnějších vesniček Itálie": Clauiano, Cordovana, Fagana, Grandisca d' Isonzo a Poffabro shrnují tradici a půvab italského venkova a jsou živým příkladem lidové architektury.

Marian S Sucha / foto: archiv autora

Vzdálenost z Prahy: 740 km.

info:

www.turismofvg.it

Tip na čtení:

Setkání s Kubou / Marian S SUCHA

Celý článek...