Friuli Venezia Giulia - kam se již c&k monarchie chodila koupat
Jaká zvláštní země! Na první pohled nic italského jenom bílé skály a nekonečné mosty nad širokými koryty řek, které vlastně až na malý potůček nemají žádný tok - jsou úplně vyschlé. Region FRIULI-VENEZIA GIULIA je oblíbeným turistickým cílem. Na severu sousedí s Rakouskem, na východě se Slovinskem se kterým také sdílel pohnutou historii. V severní části se táhnou Karnské Alpy a na východě rušný jadranský přístav Terst.
Oblast je převážně hornatá, krajina působí na první pohled uzavřeně a jazyk friaul, kterým zde mluví, taky. Jsou tu hraniční města manifestující se svou architekturou a mentalitou: Gorizia se impozantním castello, dlouhou dobu politicky rozdělená, nebo vinařské Cormóns, kde sklípku sice říkají "enoteca" ale kde jinak vše působí jako v Rakousku. Občané města jsou hrdí na cisaře Maximiliána I jehož socha zdobí centrum a k věhlasnému bílému víno Collio nejí pastu nýbrž, ano, guláš!
Objevy v laguně
Jako skutečný ostrovní ráj působí zdejší laguny. Ve stínu všemocné benátské laguny leží Laguna Grado, oblíbené letovisko a ještě podstatně víc: Grado je místo s tisíciletou historií a živým okolím. Ostrov, ležící 5 km od pevniny spojují hráze se silnicí. V přístavu, který sahá až do starého města čekají loďky. Zvou k plavbě po laguně a k tzv. casoni. Nepřemýšlejte dlouho o co se to vlastně jedná a vyberte si volnou loď. Laguna, která leží před hornatou pevninou ve Friuli má kolem 120 km2. Ostrovů a písečných mělčin jsou zde tucty. Na některých objevíte jednouché hnědé chatrče z rákosí, dřeva a hlíny, které v harmonickou mezihru modrých tónů z vody a nebe ruší. Jsou to obydlí rybářů, ještě před několika desítky let trvale obydleni. Dnes slouží jako “rybářská chalupa” kde si o víkendu obyvatelé užívají klidu laguny. Některé z nich lze navštívit a při troše štěstí vychutnat brodetto, kořeněnou rybí polévku s polentou. Laguna je bohatá na ryby a je to všude vidět: úhoři, sumci, platýzi, langusty a různé mušličky nechávají sbíhat sliny na mlsných jazýčcích v jednoduchých hospůdkách na ostrovech.
Dříve bývalo Grado, jinak též nazývané „Sluneční ostrov“, velmi důležitým obchodním přístavem a o lodě se dělilo s dalším friulským městem Aquileia. 
Grado má sympatické historické centrum s úzkými uličkami a malebnými zákoutími. Za zdmi starého města jsou antické poklady: dva časně románské kostely, dnes bazilika Santa Eufemia a bazilika Santa Maria delle Grazie, ve kterých se nachází mozaiky a fresky ze 6. století. I další svědectví dějin jsou rozloženy mezi kanály v historickém centru na laguně a jsou hned v sousedství příjemných tratorií. A kolem nich vzniklo moderní letovisko, které si navíc zpevnilo jméno termálními koupelemi. Se svým 20 km pláží patřilo v 19. stol. k monarchii a bylo jejím nejmilejším letoviskem. Ačkoliv se mezitím hodně změnilo, charakter a flair Grada jako rybářské městečko mu zůstal.
Duchovní centrum bylo ale na pevnině v sousední Aquileia městě, které již od 2. století před Kristem fungovalo nejenom jako obchodní křižovatka na úpatí Alp ale bylo nejsevernější baštou Římanů proti nájezdům Barbarů. Během své dlouhé historie se z něj stalo obchodní centrum. Nejimpozantnější historickou památkou Aquileie je zajisté její bazilika Santa Maria Assunta (památka UNESCO). Stojí na místě první křesťanské stavby ze 4. století. Z původního chrámu zbyly na podlaze barevné mozaiky které byly objeveny teprve na začátku 20. století. Se svými 750 m2 se jedná o největší časně křesťanskou mozaiku západního světa. Aquileia je ale archeologickým nalezištěm par excellence Můžete zde obdivovat majestátní kolonádu antického římského Fóra, tržiště, nebo zbytky římského říčního přístavu. Jenom 15 minut od centra je moře. Ačkoliv město není navštěvováno kvůli dovoleným u moře, chodí sem návštěvníci po koupání - třeba na večerní varhaní koncert do baziliky.
Středomořská iluze Terst
Jedna z nejpůsobivějších evropských panoramatických silnic nabízí nádherné výhledy na zátoku, ve které se zvedá od šedomodré nebe a modrozelené moře od zelených pinií kterými jsou porostlé šedobílé vápencové skály. Obměňují je vinice a cypřeše a pak, přímo u moře na skále nad zálivem stojí již Castello di Miramar, poznávací značka Terstu. Bílý, novogotický zámek, který obklopují rozsáhlé zahrady nechal postavit v letech 1856-60 arcivévoda Maxmilián Habsburský jako jedno ze svých letních sídel.
Terst je hraniční město: kulturně, architektonicky i etnicky. 650 let patřilo Habsburkům 
a v roce 1719 se stalo nejvýznamnějším (a jediným) mořským přístavem monarchie. Na Terstu je vidět jeho monumentalitu a mondénnost a vzpomínky na C+K jsou na každém rohu živé. Historické paláce, banky a pojištovny zdobí mnohá náměstí. Např. Via Garducci, první bulvár a nejdůležitější osa města z 19. stol. je zastavěna starými palazzi a hrdými neoklasickými budovami včetně antického římského teatro. V době, kdy krása Benátek odumírala se Terst stal boomujícím městem: vzkvétající, multikulturní a bohaté.
Terst je městem kávy a kaváren. Po Barceloně je druhým největším kávovým přístavem v Evropě a znalci tvrdí že zde také umí dělat nejlepší kávu v Itálii. Kavárny, ta nejstarší z nich, „Caffè Tommaseo“, je ročník 1830, nesou ale jasně charakter vídenský. Ke kavárnám patří také literatura - nebo opačně. A Terst je městem literátů. Velkých: Italo Svevo, Umberto Saba, James Joyce nebo Rainer Maria Rilke žili a působili zde, Ale také Jules Verne a Sigmund Freud se nechali Terstem inspirovat.
Takovou literární procházku po Terstu lze začít třeba na náměstí Piazza Libertà. 
Nedaleko je svěží park s památníkem císařovny Sissi. Cestou k moři můžete obdivovat Porto Vecchio, starý přístav. Na malém mostě přes Canal Grande kouká na čluny lehce se houpající ve vodě kanálu spisovatel James Joyce. Navštěvoval tak rád toto město, kde žil jeho přítel a spisovatel Italo Svevo, že dokonce zapomněl včas vycestovat a stal se zde při vypuknutí I. světové války jedním z prvních válečních zajatců. Strávil v Terstu celou válku. Jiný poet, pražský Rainer Maria Rilke byl hostem na nedalekém zámku Duino a s ním i další osobnosti mezinárodního jména. Zámek na bílé vápencové skále (říká se mu také La Dama Bianca - Bíla Dáma) s až neuvěřitelným výhledem na záliv patří dodnes rodině Thurn und Taxis. Koncem 19. stol otevřely Teresa von Thurn und Taxis a její dcera Maria své salony věhlasným jménům mezinárodní literatury a umění: Johann Strauss, Franz Liszt, Marc Twain, Johann Strauss, Victor Hugo ale i Franc Joseph a Sisi a arcivévoda Franc Ferdinand a další sem jezdili. V celé Itálii neexistuje snad jediné místo, které je tak prosáklé intelektuální a uměleckou atmosférou pozdního 19. a přelomu k 20. století jako právě Duino. Rilke, velký přítel Marie Thurn und Taxis zde v roce 1912 napsal velkou část svých 10 elegií. Jeho 17 letá korespondence s Marií, taky talentovanou spisovatelkou byla přeložena do více jazyků. Fantastické výhledy na moře a záliv se nabízí ze stezky básníka, tzv. Sentiero Rilke.
První co návštěvníkovi města Udine padne do oka, ještě než se nadchne historickou architekturou Piazza Libertá tohoto „nejvíc benátského náměstí na italské pevnině, jsou kola. Město je plné kol, parkovacích a zapůjčovacích automatů na kola a samozřejmě cyklistů využívajících kola k cestě do zaměstnání nebo za nákupy. Udine je velmi živé město. Přesto její krása působí klidně a kultivovaně. Nejpozoruhodnějším v Udine je náměstí Piazza Libertà. Na něm se nachází Loggia del Lionello, stavba z roku 1448 v benátském gotickém slohu s krásnou mramorovou podlahou, s typickými růžovo-bílými kameny, se sloupořadím a arkády. 
Další, poněkud skromnější, Loggiato di San Giovanni v sousedství má věž s orlojem. Jako v Benátkách zde bíjí dva mouřeníny každou čtvrthodinku zvon. Benátky připomíná také lev nad branou do udinského hradu, který od 16. stol. nabízí nádherný výhled na město. Udine patřilo od 14. stol k Benátkám. Dnes je hrad sídlem Muzea a galerie historie a umění. Umělecké poklady jsou k vidění také v Duomo, impozantní budově původně z 1335 a přilehlém muzeu. Zdi Dómu zdobí obrazy významných malířů, jedním z nejznámějších je G. B. Tiepolo.
Na náměstích San Giacomo a Erbe, nebo Matteotti pulzuje život. Že Udine leží na půl cesty mezi pobřežím a horami snad nejlíp demonstruje místní trh. Čerstvé ryby, mušle, plody moře a hor rozesliní vaše papily a neodolně svádí k nákupům a k vychutnání umění místní gastronomie.
Není divu, že místní Chefs patří k ranním návštěvníkům trhu.
Gastronomické speciality
Skutečnost, že se v tomto regionu překrývá více kultur, v dnešní době tedy italská a slovinská, se projevuje i gastronomickou rozmanitostí. Pokud se tu vydáte na průzkum místních chutí, setkáte se možná i s jídly, která mohou připomínat naši kuchyni. Například tradiční iota, polévka z brambor a kyselého zelí nebo la porcina, což je prakticky ovar s křenem a hořčicí. Byť se nám zdá, že k těmto jídlům by se nejvíce hodilo pivo, je Friuli – Venezia Giulia známá svým excelentním vínem. „Skleničku Chardonnay?, nebo Tocai?, či radši Verduzzo?, Schiopettino?, Pignolo? Nebo co takhle zkusit Refosco dal pedunculo rosso?“ – Výběr je velký.
Z celkem 8 oblastí DOC jso nejznámější friulské svahy, Collio a Carso. Na svazích Collio zrají nejlepší odrůdy bílých vín Apeninského poloostrova jako například Pinot nebo Sauvignon. Na salonech patří každoročně k nejlepším italským vínům. V Carso jsou to Terrano, Vitovska ale i červená vína: Schiopettino, Pignolo a Tazzelenghe. V údolí Gorizie zase friulské Tokaj a Ribolla Gialla.
Ale také Ramandolo a Picolit, dvě dezertní vína, která se vychutnávají s lahůdkami jako s pověstním sýrem formadi frant nebo husími játry patří k chloubám regionu.
Masovou pýchou regionálních výrobků je věhlasná šunka ze San Daniele nebo další - Sauris či Cormóns. Pobřeží jaderského moře nabízí obrovský výběr čerstvých ryb a šťavnatých korýšů. Nejenom Udine, celé pobřeží je doslova poseté bezčetnými restauracemi všech cenových kategorií. Nabízí především velmi čerstvé produkty všech druhů. Že k nim chutnají místní bílá nemusíme obzvlášť zdůrazňovat. Stezka hradů a šunky je turistická cesta do Morenských hor, kde se psala historie regionu. Jejím zlatým hřebem je San Daniele. Jiná stezka - vína a chutí vede od východních friulských svahů až po Aquilejská pole a přes Collio, Carso a Isontino dále k nížinám a lagunové oblasti.
Sdružení Friuli Venezia Giulia Via dei Sapori sdružuje dvacítku nejlepších restaurací regionu které se vyznačují kvalitou, láskou k tradici a kulinářské profesi. V Udině to je Vitelo d'Oro kde šefkuchař Max kouzlí rizota, polenty, parmy a jiné tradiční pochoutky.
Každý rok, většinou během září probíhá v Udine gastronomická výstava Friuli DOC, kde zase lze ochutnat místní vína, sýry a vůbec všechno z místní výroby.
V regionu je také pět vesnic, které jsou na seznamu "Nejkrásnějších vesniček Itálie": Clauiano, Cordovana, Fagana, Grandisca d' Isonzo a Poffabro shrnují tradici a půvab italského venkova a jsou živým příkladem lidové architektury.
Marian S Sucha / foto: archiv autora
Vzdálenost z Prahy: 740 km.
info: