Pomalu bafá Penichette pod zelenou listnatou střechou. Sluneční paprsky se hrají v bujných korunách platanů. Pod nimi se zeleně blýská voda kanálu. Vážky si občas sednou k oddechu na naše záda a na březích zpívají cikády svůj blues o konci léta: Dovolená na hausbóte v jižní Francii, to je požitkové koukání a pohodlné šífování. Bez kapitánských patentů a řidičských oprávnění. Zato ale s nadšením a denně rostoucí zručností v ovládání našeho 15 metrového křižníku. Platany, které lemují oba břehy vodní cesty a vrhají stíny na vodu byly zasazeny před 300 lety při stavbě kanálu spolu s cypřiši a topoly aby zpevňovali půdu podél prvotřídního inženýrského díla: Canal du Midi.

 

 

Jeho stavitel Pierre-Paul Riquet, bohatý výběrčí solních daní přesvědčil v r. 1662 ministry krále Ludvíka XIV v daleké Paříži o významu propojení Středozemního moře s Atlantikem přes řeku Garonnu. Dokončení tohoto plánu, o kterém na jihu snili již od dob římských Riquet nezažil. Umřel šest měsíců před dokončením veledíla na kterém kopalo a lopotilo 12.000 dělníků 14 dlouhých let.

Tato stavba století a dnes památka UNESCO zahrnuje kromě kanálu také dalších asi 350 staveb: bazény (bassins) a komory, akvadukty, stáje pro koně, viadukty, bezčetný počet mostů a 64 zdymadel. Lodi proplouvají dokonce i tunelem. Riquet na dlouhých procházkách vyměřoval průběh kanálu, navrhoval konstrukci mostů a vynalézal oválovité komory zdymadel ve kterých mohly lodě, tehdy jakési břichaté vodní kočáry manévrovat. A stejně tak plánoval dnešní město Séte s přístavem na Středozemním moři. To vše se znalostmi da Vinciho a Galilea a technikou 17. století.

 

 

Obrovská přehrada na nejvyšším bodě kanálu v Saint-Ferréol, sbírala od té doby vody přitékající z hor Montagne Noir, takže zdymadla kanálu mohly z jejich přítoků podle přesně vypočítaného systému zvládnout celkem 190 m výškových rozdílů.Od 1681 až do 19. stol zajišťovaly nákladní penichetty velmi čilou přepravu zboží a přinášely správcům zdymadel plat a obživu.Dnes patří kanál kapitánům jiného typu. Ti neznají spěch a mají čas popovídat si se strážci zdymadel a odkoupit jim vino, sýr, regionální uzeniny nebo ovoce. Vlečné cesty podél kanálu po kterých po staletí táhly koně lodě s nákladem, slouží dnes cyklistům, rybářům a běžcům.Tohle mistrovské dílo se stalo součástí krásné jihofrancouzské krajiny.

 

 

Eliptická zdymadla, úzké obloukovité mosty pak jednoduchý a jednotný styl skladů, špýcharů a stájí pro koně, domky správců zdymadel, dokonce jedna kaple na březích 240 km dlouhého kanálu vytváří ensemble, které s dostalo na listinu kulturních památek UNESCO. Několikapatrové (schodovitá) zdymadla u Fonsérannes a přehrada u Saint-Ferréol s 30 metrovou hrázou, něco do té doby nevídaného, fungují dnes jako kdysi. Kanálové mosty jako např. Libron u Agde vedou nad malými říčkami. U Malpas mizí kanál dokonce v jednom kopci: 161 metrů dlouhý je podjezd který ještě před propojením britského ostrovu s Evropou vešel do historie jako nejstarší kanálový tunel.

 

 

Jako kdysi, vede kanál přes Sète a jezera podél středomořského pobřeží kolem starořeckého Agde, a podél Beziérs, města Katharů k středověké pevnosti Carcassonne a spojuje vinařství Languedocu s Toulouse, metropolí Midi. A opakovaně otvírá obrovská alej stromů výhledy na krajinu malovanou v teplých okrových a zelených tónech. Široká pole s melony a kukuřicí pak vinice a slunečnice a na obzoru v modrém oparu siluety řetězce pahorků, sem a tam vesnička s domky ze sluncem vybledlého kamene a rudými taškami na střeše.

 

 

Na kanálu je více malých přístavů odkud je možno podniknout plavbu: Lattes v Camargue u moře, Argens u Carcassonu a také v Négra, východně od Toulouse. Zde začíná v tempu 8 km/hod naše cesta směrem Středozemní moře. Pod zelenou alejí povede kanál naší penichette, luxusní jachtu postavenou ve stylu francouzských nákladních lodí podél městečka Castelnaudary a mohutných opevnění hradu Carcassonne, který se svými 53 věžemi vytváří dojem pohádkové kulisy až k Argens, cíli naší plavby.

 

U Avignonet-Lauragais, růžovém městečku, které ve středověku zbohatlo obchodem s pastelem se vyplatí vyhodit kotvy. Na poloostrově v korytě kanálu vypráví muzeum „Centre Pierre-Paul Riquet" historii vzniku a vývoje tohoto díla století. Pro nás to je také čas na vylodění kol a výlet do Villefranche-de-Lauragais, bastidy z 12. stol než se dostaneme do regionu, který vešlo do francouzské gastronomie jídlem zvaným cassoulet.

 

 

Degustaci vina v Mongeard následuje neopomenutelné mlsáníčko na velké specialitě regionu: v hrnci pečené bílé fazole s kachním confitem a klobásou. Není co se divit, že zpáteční cesta k lodi nám přijde alespoň dvakrát tak dlouhá. Pomalý rytmus dne, rozhovory na palubě při soumraku a knížka před usnutím v teplé kabině hladí duši a rozbíhá v hlavě jiný film: jmenuje se „Touha po návratu" a promítají se vněm místa příští cesty.Za obelisken v Avignonet-Lauragais, který uctíva Riquets začíná opět zelení zastřešený kanál a asi po 10 km se vynořuje zvonice kostela St. Michel v Castelnaudary, další město cassouletu s honosnými renesančními domy a starým mlýnem na řece. Zde se čas nezastavil - jeho takt je prostě jiný a ten si říká do-vo-le-ná.

 

 

 

 

 

 

 

Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript Tel.: +420 774 024 399

 

 

 

Ptejte se pokud něco nepochopíte. Instruktor vám to opakovaně předvede.

Řízení lodi je opravdu snadné a zvládne ho i ten, kdo nemá žádné zkušenosti.Proplouvání komorami není složité a navíc vám každý ochotně pomůže, není se čeho bát.Vezměte si s sebou jízdní kola, vyplatí se to, dají se však i půjčit přímo v základně.

 

A nezapomeňte na rybářské náčiní - zdejší ryby sice nejsou výrazné chuti, ale zpestří jak jídelníček tak i plavbu.